Zobrazit PC verzi
Právě se nacházíte zde:  »  ivysehrad.cz  »  Aktuality  »  Krátká ukázka z jednoho z nejkrásnějších Džibránových děl

Krátká ukázka z jednoho z nejkrásnějších Džibránových děl

0. 0. 0

 
      Bouře
Po několika dnech mne Fares Karame pozval do svého domu na večeři. Rád jsem jeho pozvání přijal, neboť má duše hladověla po svatém chlebu, který mi nebe poskytovalo rukama Salmy Karame, po té stravě ducha, kterou přijímáme svým srdcem a která nikdy neukojí náš hlad. Jde o ten tajemný chléb, z něhož okusil arabský básník Qais, Dante i Sapfó; chléb, který zažehl jejich duše a rozžhavil jejich srdce; chléb, jejž připravili bohové z balzámu polibků a z hořkosti slz, potrava srdcí citlivých a otevřených, aby se jeho líbeznou chutí osvěžila a jeho hořkostí protříbila.
Když jsem dospěl do domu, spatřil jsem Salmu sedět na dřevěné lavici v koutku zahrady. Opírala si hlavu o strom a jevila se mi ve svém bílém hedvábném rouchu jako nymfa z říše snů, jež střeží toto místo. Mlčky jsem se k ní přiblížil a posadil se vedle ní, tak obezřetně a uctivě, jako si sedá mág před posvátným ohněm. Když jsem chtěl promluvit, byl můj jazyk ochromen a rty se ani nepohnuly. Tak jsem mlčel, neboť hluboký, bezbřehý cit je olupován o svou všeobsáhlou sílu, pokoušíme-li se ho vyjádřit omezenými, nedostatečnými slovy. Cítil jsem, že Salma mlčky naslouchala šepotu mé duše a v mých očích pozorovala odraz obrazů mé duše.
Po chvíli vstoupil do zahrady Fares Karame. Přišel k nám a jako vždy mě srdečně přivítal. Vztáhl ke mně své ruce, jako by chtěl tímto gestem požehnat naší vzrůstající náklonnosti. Pak s úsměvem řekl: „Pojďte, mé děti! Večeře je připravena!“ Šli jsme za ním do domu, přičemž na mně Salma spočinula zářivým pohledem, jako by v ní otcova slova ,mé děti‘ byla vzbudila nový, příjemný pocit, který dal ochranný závoj její náklonnosti ke mně, jako když matka chrání své dítě.
Sedli jsme si ke stolu, jedli jsme a pili a bavili jsme se. Požívali jsme chutných pokrmů a starých vín, a zatímco jsme seděli v tomto pokoji, vznášely se naše myšlenky v dalekých, odlehlých světech: snili jsme o tom, co nám přinese budoucnost, a připravovali jsme se na to, že jejím strastem budeme čelit. Toho večera spojil společný stůl tři osoby různých názorů, nerovných cílů a odlišných tendencí: tyto osoby však byly spojeny pouty lásky a přátelství. Tři nevinní, slabí lidé se ocitli v tomto domě pohromadě. Tito lidé více cítili, než věděli. To byl rámec dramatu, které se odehrávalo na jevišti jejich duší; jeho hrdiny byl jeden ctihodný, starý šejk, milující svou dcera a dbající jen o její štěstí; pak mladé, dvacetileté děvče, vyhlížející štěstí i neštěstí, jež jí přinese blízká i daleká budoucnost; a pak tu byl jeden mladý muž s vysokými cíli, sny a bujnou fantazií; mladík, který zatím neokusil ani víno, ani ocet života; mladík, jenž mává svými křídly, aby se vznesl do vesmíru lásky a poznání, který však nemá sílu se zvednout. Tři lidé, sedící u bohatě prostřeného stolu, v domě na okraji města, obklopeném tichem noci; v domě, na němž spočívá střežící oko nebes. Tři lidé, kteří spolu večeří, zatímco osud už připravuje na dně jejich talířů a pohárů trpkost a trápení života.
Ještě jsme ani nedojedli, když tu vstoupila služebná a hlásila pánu domu: „Přede dveřmi je kdosi, kdo si s vámi přeje mluvit, pane!“ „Kdo je to?“ zeptal se a ona odpověděla: „Myslím, že je to biskupův sluha.“
Fares Karame chvíli mlčel a pak se podíval na svou dceru pohledem proroka, jenž prosí nebesa o radu k rozluštění skrytých tajemství. Poté vyzval svou služebnou: „Nechť vstoupí!“
Služka odešla a krátce nato vstoupil muž ve vyšívaném orientálním rouchu, s nakrouceným knírem. Pozdravil nás pokývnutím a řekl panu Karame: „Biskup ti posílá svůj vzkaz a žádá tě, abys k němu přijel, neboť s tebou chce prohovořit něco důležitého!“
Když se Fares Karame zvedl k odchodu, měl změněný výraz tváře, úsměv mu zmizel za závojem zamyšlenosti. Před odchodem mi řekl tlumeným, vlídným hlasem: „Doufám, že se s tebou po svém návratu ještě setkám. Dělej Salmě společnost, aby se dnes večer necítila tak sama, a bav ji, aby se nenudila!“ Podíval se na dceru a s úsměvem dodal: „Není tomu tak, Salmo?“ Salma přikývla a začervenala se. Pak jemně odpověděla hlasem podobným tónu flétny: „Všemožně se vynasnažím, otče, abych během tvé nepřítomnosti našeho hosta uspokojila.“
Šejk nás v doprovodu biskupského sluhy opustil. Salma stála u okna a dívala se ven, dokud kočár nezahalila opona tmy, dokud v dálce nedozněl skřípot kol a ticho do sebe nevsálo cinkot podkov. Pak se posadila naproti mně na pohovku, potaženou zeleným hedvábím, a ve svém bílém šatě vypadala jako lilie na koberce zelené trávy, polehlé ranním větrem.
Tak tomu chtěla nebesa, abych byl toho večera se Salmou sám v osamělém domě uprostřed starých stromů, ponořeném v mlčení a naplněném láskou, čistotou a krásou.
Chvíli jsme mlčeli a oba jsme čekali, že začne mluvit ten druhý. Jsou to však slova, jimiž se dorozumívají milující duše? Jsou to zvuky rtů, jež působí sblížení dvou lidských srdcí? Není nic vznešenějšího nad to, co zrodí ústa? Nic světějšího nad chvění, jež vychází z hrdla? Není to právě mlčení, kdy jedna duše zasahuje svým vyzařováním duši druhou a kdy je šepot jednoho srdce sdělen druhému? Není to právě mlčení, jež nás osvobozuje od nás samých, dovoluje nám vznášet se v bezbřehém prostoru ducha, ve vyšším světě, v němž tušíme, že naše těla jsou jen vězeňské kobky a tento svět pouhým exilem?
Salma se na mne podívala. Její oči odhalovaly tajemství její duše. Řekla tiše: „Pojď do zahrady, sedneme si tam pod stromy a budeme se dívat, jak za horami vychází měsíc.“
Poslušně, ale přece jen zdráhavě, jsem povstal a řekl jí: „Nebylo by, Salmo, lepší, kdybychom zůstali zde, než měsíc vyjde a osvítí zahradu? Teď zahaluje tma stromy i květiny, a tak nic neuvidíme.“
Odpověděla: „I když tma skryje stromy a květiny, lásku duší skrýt nemůže!“

Staňte se fanouškem

Facebook

Ediční plán
Podzim / zima 2018

Ediční plán
Podzim / zima 2018

Literatura s názorem / sborník

Literatura s názorem / sborník

Nakladatelství Vyšehrad
Nakladatelství Vyšehrad
na sociálních sítích
Facebook