Zobrazit PC verzi
Právě se nacházíte zde:  »  ivysehrad.cz  »  Aktuality  »  Ukázka z napínavé detektivky ORDÁL

Ukázka z napínavé detektivky ORDÁL

4. 1. 2013

Výkřik se ozval znovu, tentokrát to nemohlo být ve snu. Tlu­mený, vzdálený, dětský. Nebyl si jistý, jestli ho nešálí smysly. Protřel si oči a opět se nadechl. Ne, je beze všech pochybností vzhůru. A slyšel křik. Seskočil z postele, narychlo se vtěsnal do kalhot a opásal se mečem. Jestli někdo křičí, je možné, že potřebuje pomoc.

Potmě se vypotácel na chodbu, kde stráže udržovaly několik hořících pochodní. Netušil, kolik může být hodin, ale překvapilo ho, jak byly chodby prázdné. Tiché. Copak to nikdo jiný neslyšel? Zůstal stát. Nic dalšího se nedělo. Žádný výkřik, žádné volání o pomoc. Přece jen se mu to mohlo zdát.

Uklidnil se a opřel se o studenou zeď. Co mám teď dělat? přemýšlel. Jsem vzhůru, oblečený, s čistou hlavou a jen tak neusnu. Nakonec zvítězila procházka. Seběhl dolů, prošel kolem ložnic služebnictva, otevřel dveře a dostal se ven. Čerstvý a studený vzduch ho okamžitě udeřil do tváře. Zahalil se do pláště a přes hlavu si přetáhl kapuci. Napadlo ho, že by třeba mohl navštívit to samé místo, kde strávil večer s Erzsébet. Bylo tam krásně.

Kráčel po promáčené půdě a náhle se zarazil. V oknech jedné z věží na druhém konci nádvoří hořel oheň. Ďáblova věž, jak jí říkali. Otřásl se. Nebyl si jistý, jestli to bylo zimou. Nějak ho přešla chuť na procházky. Kdo mohl být v tak pokročilou hodinu vzhůru? A využívala se věž vůbec? Samuel si nedovedl představit nikoho, kdo by chtěl bydlet ve věži, kde straší.

Znovu se ozval výkřik. Tentokrát bližší a silnější. Instinktivně tasil. Přísahal by, že křik vycházel právě z oné věže. Pozoroval mihotavý ohýnek v nejvyšším okně a nemohl od něj odtrhnout zrak. Co se tam u všech čertů děje?

„Ztratil ses, pane?“ oslovil ho hluboký hlas.

Sam sebou trhl leknutím. Ale nebyl to duch ani ďábel. Jen neobyčejně vysoký, rozložitý a zarostlý muž, kterému přes kápi nebylo vidět do obličeje.

„Ne. Šel jsem se projít,“ řekl Samuel stále se chvějícím hlasem.

„Není dobrý potulovat se venku, když vládne noc,“ odvětil muž. Táhl z něj pach kořalky. „Měl bys jít do postele, pane.“

„Slyšel jsem výkřiky,“ namítl Samuel. „A v té věži se svítí. Copak se užívá?“

„Právě proto bys měl jít. Neužívá se léta. Nějakou dobu byla zticha, ale před rokem se znova probudila. Za některých nocí se z ní ozývají výkřiky a hoří světla. Ale to není věc pro nás smrtelníky.“

„Měli by ji spálit,“ zamumlal Sam.

Muž lhostejně pokrčil rameny. Bez rozloučení se vytratil do tmy.

Samuel si přitáhl plášť blíž k tělu a vydal se zpátky do své komnaty. Neusínalo se mu snadno. Když se to přece povedlo, zdálo se mu o výkřicích a světlech ve věži. Občas se ve snu při­blížil k okovaným dveřím vedoucím do Ďáblovy věže a pokoušel se je otevřít. Ale byly zamčené.

František Kalenda: Ordál

Sedmihradsko v době tatarských nájezdů. Prvorozený Samuel přišel kvůli maceše a jejímu čerstvě narozenému synovi o dědický nárok a stal se v rodné tvrzi nežádoucím. Než aby přistoupil na to, že se bude věnovat církevní kariéře ve vzdálené Pešti, rozhodne se uprchnout. Útočiště hledá u svého strýce. Očekává, že na jeho hradě najde klid i náklonnost Egerváriho sebevědomé dcery Erzsébet. A snad se
jednou bude moci vrátit domů – jako dědic.  Na hradě strýce ale dochází k vraždám dětí. Šlechtic Samuel se snaží odhalit vraha a příčiny těchto vražd. Ordál není jen zkouškou Samuela – ordál přinášejí Tataři.

Staňte se fanouškem

Facebook

Ediční plán
Podzim / zima 2018

Ediční plán
Podzim / zima 2018

Literatura s názorem / sborník

Literatura s názorem / sborník

Nakladatelství Vyšehrad
Nakladatelství Vyšehrad
na sociálních sítích
Facebook