Zobrazit PC verzi
Právě se nacházíte zde:  »  ivysehrad.cz  »  Aktuality  »  OSOBNOSTI VYŠEHRADU

OSOBNOSTI VYŠEHRADU

25. 9. 2019

ROZHOVOR SE SYLVIÍ KOTERCOVOU 

Vzpomínáš si, jaká byla tvá první ilustrace?

Když mi byly 3 roky, tak na vánočních trzích byla soutěž, kdo nejrychleji a nejpěkněji nakreslí vánoční stromeček. Vyhrála jsem to já, spíš to znám z vyprávění, ale mamka tvrdí, že jsem opravdu byla nejrychlejší a můj stromeček byl nejpěknější. Mně se vynořují občas ve snech nějaké záblesky a taky si vzpomínám na tu pohádky o vodníku Česílkovi, kterou jsem vyhrála na audiokazetě a maminka mi ji pouštěla před spaním na kazeťáku, protože všechny ostatní pohádky jsem už znala nazpaměť a maminka mi zpívat nesměla, protože se to nedalo poslouchat. Je to dnes úsměvné.

 

V jaký moment jsi se rozhodla pro studium na výtvarné škole?

Úplnou náhodou. Asi dva dny před posledním termínem odesílání přihlášek na umělecké školy za mnou přišla kamarádka, že se tam hlásí a zda nechci jít s ní. Tak jsem řekla, že to zkusíme spolu a ono to vyšlo.

 

Jak vypadá tvůj den v ateliéru? 

Den v ateliéru zní noblesně, jednou budu mít vlastní ateliér i dílnu, ale zatím můj den začíná podle toho, kde usínám. Jediné, co všechna ta místa spojuje, je násilné rozevírání očí. Poté si nachystám věci a kde je nejvíce prostoru pro práci, tam pracuji. U stolu v pokoji, v kuchyni, na zemi, v koupelně, na zahradě, ve vlaku, každá část tvorby vyžaduje specifické místo, a jak říkám, vlastní ateliér a dílnu, která by všem mým požadavkům vyhovovala, zatím není.

 

Co tě jako první napadlo, když jsi přečetla text knihy Pět ročních období?

Dostala jsem strach, aby to v mém osobním příběhu nedopadlo obdobně. Ale pak jsem se uklidnila a došlo mi, že si to chci přečíst ještě jednou, abych zachytila i ty maličkosti, které vám mohou uniknout, i když se snažíte při čtení nic nevypustit.

 

Co tě nejvíc ovlivnilo při tvorbě ilustrací do Pěti ročních období? 

Je to nepřeberné množství detailů, které mě ovlivňují. Kniha samotná, její autor, lidé se kterými na knize spolupracuji, moje vlastní fantazie, i okolní svět, který s tím vlastně nijak není ve spojitosti, ale občas se procházíte a najednou máte pocit, že něco takového jako v té knize je. Třeba takhle jednou jsem se byla projít na hřbitově, projevit úctu mrtvým a pozorovala jsem, jaké typy náhrobků existují a jaké se používají, jak lidé pečují o hroby a o květiny a svíce, které je s jejich zemřelými spojují. Takže mě opravdu ovlivňuje ledacos.

 

Máš nějakou určitou fázi práce, na kterou se vždy těšíš nejvíc?

Přijde mi, že je to pokaždé jiné, ale já se při práci nenatáčím. Najednou se nějak odpojím od všudypřítomna a tvořím, a když skončím, je to hotové, úpravy samozřejmě vytvářím už s rozumem a citem, ale někdy se také zapomenu a pak vznikne zcela něco jiného, protože jsem se neuhlídala, a tak vytvářím znovu. Nejjistější je si každou fázi práce zdokumentovat. Podkladové vrstvy si fotím, důležité fáze scanuji a i každou změnu. Ale největší radost mám, když se má práce líbí a já vím, že mi nezůstane v arboru.

 

Jaké pocity sis z knihy odnesla?

Rozporuplné, ta kniha na mě opravdu silně zapůsobila, není to úplně šálek kávy, který bych si vybrala pro své snění, ale ani šálek pravé kávy si v obyčejný den nedopřeji, protože je silná.

 

Jaký máš vztah ke knihám, jsi vášnivý čtenář?

Když na základní škole byl sběr papíru a já zjistila, že moji spolužáci chtějí donést knihy z domova, roztrhat je a dát do sběru, tak jsem ještě ten den pobrala igelitky, batoh a všechny ty knihy nanosila domů. Pěšky jedna cesta tam a zpátky trvala půl hodiny, šla jsem asi 3x. Utkvělo mi v paměti, že tam nějaké knihy zůstaly. No a od té doby je to moje vášeň, zachraňovat staré knihy co nikdo nechce a kupovat po antikvariátech ty, co mě zajímají a nebo jsou pěkné, jednou „na stará kolena“ si je všechny přečtu.

 

Máš nějakou oblíbenou knihu?

Spousty! Asi to měřím na počty přečtení, některé, co mám doma, tak čtu, kdy jen můžu. A jsou i knihy, které jsem četla jednou a vzpomínám na ně, ale nechci si je znovu půjčit v knihovně, protože by na mě mohli působit jinak a to nechci. Jsou určité fáze posunu čtenáře a já si chci uchovat první pocity. Pak mám oblíbené knihy, které jsem sehnala v super akci ve slevě v antikvariátu a jsou to pro mě úlovky. Mám ráda příběhy v knihách a i příběhy samotných knih, o tom, jak se ke mně dostaly.

 

Jaký typ ilustrace ti nejvíc sedí?

Ani tak nerozhoduje žánr, jako obsah knihy. Musí mi to být něčím blízké, aby se dokázala naladit a vytvořit přesně to, co kniha či článek vyžaduje.

 

Jak odpočíváš? 

Změnou různých činnosti dobíjím svou energii, když se učím, nebo hodně přemýšlím nad tvorbou. Vyvažuji to manuální prací na zahradě a kolem domu, když mě bolí svaly, čtu si, nebo se věnuji sourozencům. Když jsem unavená, lehnu si a spím.

 

Kde čerpáš inspiraci ke svým ilustracím?

Inspiruje mě život samotný, od historie přes současnost až po neznámou budoucnost. Čerpám z reality a rozvíjím ji do foremných i neforemných fantazií. Miluji přírodu, hodné a dobrosrdečné lidi, stejně jako lidi, kteří se utápí v žalu a problémech.  Jsem otevřená hledat nové podněty a reagovat na ně svými ilustracemi.

 

Máš nějaký ilustrátorský sen, který by sis chtěla splnit?

Vlastní autorská kniha, vlastnoručně  napsaná, vytištěná i svázaná ve velkém formátu.

 

Preferuješ nějakou určitou výtvarnou techniku?

Každá technika má své výhody i nevýhody, snad jen mohu říci, že dnes je moderní kombinovat různé techniky pospolu a já se této možnosti poslední dobou věnuji také.

 

Jaké je tvoje nejoblíbenější místo na světě?

To místo spojuje lidi, které miluji, krásnou čistou přírodu a šťastnou chvíli, kde konkrétně to bude, na tom nezáleží.

 

Jsi snílek?

Ráda si najdu čas na snění. Ráda si představuji, ale je nesporný fakt, že na to mám chvíle určené, protože vím, kdy musím stát pevně nohama na zemi.

 

Na čem momentálně pracuješ kromě knihy Pět ročních období?

Momentálně mám rozpracovaný školní projekt, poté již pracuji na své diplomové práci. Při tom vznikají volné grafické listy, nebo nějaké drobné  portréty.

 

Máš nějaký svůj umělecký vzor? Někoho, kdo tě stále inspiruje?

Nemám umělecký vzor. Umění je podle mě o duši, a duši utváří povaha a díky vnímání vznikají umělecká díla. Mám lidi, jejichž povahových vlastností si vážím a to mě inspiruje k tomu, abych já sama takovými vlastnostmi oplývala, a tím mohla vnímat to, co je podle mě podstatné.

 

Kolik jsi ilustrovala knih?

Pro studijní účely jsem ilustrovala například Farmu zvířat (George Orwell), Ztracený svět v podzemí (Roderick Gordon, Brian Williams), Bílé noci (Fjodor Michajlovič Dostojevskij), povídku Jak dostal leopard skvrny (Rudyard Kipling), a své vlastní například Čáp, ale žádná nebyla dosud zpracována do finální podoby knihy či vydána. Ilustrovala jsem obálku knihy, která vyšla samonákladem Pomsta za polovinu duše (Kat Niemiec) a to je vše. Teď se samozřejmě moc těším, protože nic není pro ilustrátora radostnějšího, než když vidí knihu v rukách čtenářů. Pro nás všechny, kteří se na knize podíleli, to musí být skutečná radost.

 

ilustrace z knihy Pět ročních období

 

Staňte se fanouškem

Facebook

Ediční plán
Podzim / zima 2019

Ediční plán
Podzim / zima 2019

Literatura s názorem / sborník

Literatura s názorem / sborník

Nakladatelství Vyšehrad
Nakladatelství Vyšehrad
na sociálních sítích
Facebook