Zobrazit PC verzi
Právě se nacházíte zde:  »  ivysehrad.cz  »  Aktuality  »  Vyšehrad v anketě Lidových novin KNIHA ROKU 2016

Vyšehrad v anketě Lidových novin KNIHA ROKU 2016

19. 12. 2016

Odpovědi účastníků ankety Kniha roku 2016

17.12. 2016

Marie Ryantová: Polyxena z Lobkovic – 2 hlasy;  Jiří M. Havlík: Jan Fridrich z Valdštejna1 hlas; Gil Yaron: Jeruzalém, stře(d)t světa2 hlasy; Martin Buber: Extatická vyznání2 hlasy; M. Bárta, M. Kovář, O.  Foltýn: Na rozhraní 1 hlas; Fernand Pouillon: Divoké kameny1 hlas

 

Odpovědi účastníků ankety Kniha roku 2016

17.12.2016    Lidové noviny    20    Kniha roku 2016

   

Ivan Adamovič, kulturní publicista

            Roger Griffin: Modernismus a fašismus (Karolinum 2015). Objevné usazení fašismu do modernistického hnutí. Díky bohatému jazyku se čte skoro jako román.

            Emil Hakl: Umina verze (Argo). Autor píše tak jedinečně, že na příběhu vlastně moc nezáleží.

            Pavel Ryška – Jan Šrámek: Pionýři a roboti (Paseka / Fakulta výtvarných umění VUT Brno). Česká vizuální kultura 50. a 60. let, téma mně blízké a pojaté hravě. Michal Ajvaz, spisovatel

            1. Petr Král: Vlastizrady (Torst 2015). Obrana modernismu proti náporu spojených sil premodernismu a postmodernismu. 2. Petr Hruška: Josef Váchal – exlibris a jejich adresáti (Ztichlá klika). Nový žánr: román v exlibris. 3. Edogawa Rampo: Zrcadlové peklo (Argo), přeložil Jan Levora. O člověku, který žil uvnitř křesla, a podobné příběhy.

Ladislav Bareš, arabista

            1. Tereza Boučková: Život je nádherný (Odeon). 2. Antoine Mar`es: Edvard Beneš od slávy k propasti (Argo). Obě knihy – jakkoli žánrem zcela odlišné a od odlišných autorů – ukazují, že život dovede být krásný i krutý zároveň, a to někdy bez ohledu na sebelepší úmysly. A přesto stojí za to.

3. Jakub Šlouf: Spřízněni měnou. Genealogie plzeňské revolty 1. června 1953 (Filozofická fakulta UK). Protože podává zatím nejlepší vylíčení vzniku a průběhu událostí, jejichž hodnocení kolísá od prvního velkého projevu odporu proti komunismu v poválečné východní Evropě až po nevýznamnou místní událost.

Miroslav Bárta, egyptolog

            Henry Kissinger: Uspořádání světa. Státní zájmy, konflikty a mocenská rovnováha (Prostor). Skvělá přehledová publikace s obrovským podtextem, ojedinělou filozofií a citem pro dlouhodobé tendence ve vývoji společností. Vzácný příklad skloubení analýzy a syntézy ve společenských vědách.

            Rick Broadbent: Vytrvalost – Emil Zátopek. Pozoruhodný život a doba Emila Zátopka (Slovart). Ojedinělá postava československého sportu 20. století dodnes inspiruje. Skvělá kniha v pravý čas.

            Petr Pokorný a kol.: Afrika zevnitř (Academia). Po několika dekádách konečně kniha především o přírodních aspektech afrického kontinentu z dílny mnoha českých vědců světové úrovně. Afrika si tuto knihu dávno zasloužila.

Václav Bartuška, diplomat

            Vilma Kadlečková: Hlasy a hvězdy (Argo). Pátý díl ságy Mycelium. Pro fanoušky sci-fipovinná četba, pro nás ostatní podobenství o světě, kde lidé ochotně přejímají technologie přinášející zotročení.

            Umberto Eco: Numero Zero (italsky Bompiani, Milan 2015, anglicky Harvill Secker, London koncem roku 2015). Poslední román Umberta Eca. Nikdy už nenapsal nic tak výjimečného jako Jméno růže, ale psal pořád výborně. Alan Beguivin, překladatel

            1. Louis Hjelmslev: O základech teorie jazyka (Academia). 2. Erich Fromm: Umění být (Portál). 3. Alois Musil: Ze světa islámu (Akropolis 2015).

Roman Bělor, ředitel Pražského jara Umberto Eco: Od hlouposti k šílenství. Zprávy o tekuté společnosti (Argo). Jedinečná škála pestrých postřehů o moderní civilizaci a naší době.

            Miloš Pojar: T. G. Masaryk a židovství (Academia). Komplexní a v mnoha směrech objevný pohled na Masarykův vztah k židovství. Informace o Masarykově de facto oficiální návštěvě v oficiálně ještě neexistujícím Izraeli (1927) mohou být zdrojem naší hrdosti. Tomki Němec: Václav Havel (Tomki Němec). Václav Havel se v poslední době těší autorské i vydavatelské přízni, takže by se mohlo zdát, že již bylo řečeno vše. Kniha výborných fotografií o něm však sděluje často více než rozsáhlá pojednání, případně k nim tvoří dokonalý doprovod. Josef Beránek, publicista

            Jan Sokol: Nežít jen pro sebe (Malovaný kraj). Útlý výběr esejů, v němž je přitom mnoho podnětů pro každodenní život i možné nasměrování tápající Evropy.

            Austen Ivereigh: Papež reformátor (Triton). Portrétů papeže Františka vychází mnoho, tento ale přináší sympaticky realistický pohled do vatikánského zákulisí. Otevře oči skalním katolíkům i přesvědčeným antiklerikálům.

            Ladislav Heryán: Exotem na této zemi (Portál). Knížka o křesťanství, kterému lze věřit, o Bohu, s nímž je radost si něco začít.

 

Karol Bílek, historik

 

Dvě knihy jsou z vyšehradské edice Velké postavy českých dějin: 1. Marie Ryantová: Polyxena z Lobkovic. Obdivovaná i nenáviděná první dáma království. 2. Jiří M. Havlík: Jan Fridrich z Valdštejna. Arcibiskup a mecenáš doby baroka. Obě pro objevný pohled na osobnosti našich dějin.

3. Byl bych rád, kdyby se nezapomnělo na významnou edici Muzea Českého ráje v Turnově z konce roku 2015: Zápisky sedláka Josefa Dlaska, které Alžběta Kulíšková poprvé editovala v úplné podobě. Petr A. Bílek, literární teoretik

            Zuzana Brabcová: Voliéry (Druhé město). Autorskou dráhu prozaičky, která nikdy nevydala fádní knihu, uzavírá její dílo nejotevřenější a nejznepokojivější. Tam, kde jiní vyprávějí, jak že to žijeme, se ptá: A to vám fakt nevadí takhle žít?

            Alena Macurová: Komunikace v textu a s textem (Filozofická fakulta UK). Souhrn dosud roztroušených statí přesně myslící lingvistky, jež kdyby přečetli i ti, kdo útočí na smysl humanitních věd, pochopili by, že bez nich budou nejen mluvit, ale i myslet – inu jako selátka.

            Josef Švéda: Země zaslíbená, země zlořečená. Obrazy Ameriky v české literatuře a kultuře (Pistorius&Olšanská). Vytváření obrazů vlastní komunity je základním úkolem každé kultury. O to zajímavější a výřečnější jsou ale pohledy na ty druhé. Není vlastně divné, že nemáme podobné knihy analyzující souhrnně české obrazy Ruska, Orientu, Afriky, Skandinávie atd.? Anna Bolavá, spisovatelka 1. Zuzana Kultánová: Augustin Zimmermann (Kniha Zlín). Zajímavá volba tématu, odvaha vrhnout se do předminulého století a surově přiblížit dnešnímu čtenáři zapomenutou lidskou tragédii. 2. Jiří Hájíček: Dešťová hůl (Host). Skvělý název knihy i pojmenování postav a červený traktor vzepjatý na zadní kola hned na dvaadvacáté straně. 3. Stephen King: Bazar zlých snů (Beta). Jednohubky před spaním, poprvé česky; jako když se člověk vrátí z dlouhé cesty zpátky domů, kde je mu nejlíp.

Petr Borkovec, básník a překladatel

            Jitka N. Srbová: Les (Dauphin). Jitka Srbová ráda chodí do lesa, ví o něm dost, umí se v něm chovat, pozorovat, sbírat houby i přiblížit se k srnci, aniž by ho vyplašila. Nejspíš to dělá od dětství; tyto věci se za měsíc nenaučíte. Ale v roce ’16, když se tak prodírá houštinou, doléhá na ni, že les je taky hrůza hrůzoucí – to cítila vždycky, teď to zesílilo; už to není hrůza nad všechna pomyšlení a bez příměru – naopak: nyní jí lesní strachy tolik připomínají to, co denně žije a vidí.

 

Jan Borovička,

 

biogeochemik a mykolog

            Sam Harris–Mádžid Nawáz: Islám a budoucnost tolerance (Volvox Globator). Rozhovor ateisty a kdysi radikálního muslima. Kniha potřebná v době, kdy je kritika islámského teokratického extremismu nálepkována jako islamofobie.

            Richard Dawkins: Boží blud (Citadella). Brožované vydání Dawkinsova bestselleru doplněné jeho aktuální předmluvou, ale naneštěstí i oběma nepatřičnými doslovy z prvního českého vydání.

            Petr Kulhánek: Vybrané kapitoly z teoretické fyziky (AGA). Stephen Hawking tvrdí, že každý vzorec v knize srazí prodejnost o polovinu. Autor, mimochodem skvělý popularizátor vědy, jimi nešetřil, ale učebnici doplnil odkazem na své přednášky, takže si studenti k četbě mohou pustit živý výklad – to za našich časů nebylo!

 

Adam Borzič,

 

básník, šéfredaktor Tvaru

            Miloslav Topinka: Probouzení (Fra 2015). Topinka píše světlem, píše ze světla, píše světlo. Topinka se mi prohání ve snech. Budí mě ze spaní. Probouzí ve mně vesmír.

            Sylvie Richterová: Eseje o české literatuře (Pulchra 2015). Opojná iniciace do české literatury z pera ženy, která v sobě spojuje svrchovanou autorku, myslitelku a literární vědkyni. V naší esejisticky podvyživené zemi unikát!

            Ladislav Selepko: Devatenáct měst (Malvern). Dílo jednoho z nejoriginálnějších současných básníků oslňuje imaginativní šíří a rafinovanou jemností. Kniha je výborem z jeho dosavadní tvorby. Do těchto měst se vyplatí vstoupit.

 

František Burda,

 

organizátor setkání Ars Poetica

            1. Miloš Doležal: Krok do tmavé noci (Nezávislý podmelechovský spolek 2015). Další Doležalova kniha o Josefu Toufarovi tne do živého. Zasahuje a zaplétá čtenáře do neobyčejně živého a plastického obrazu vznešenosti i bídy lidskosti, díky kterému se lze fyzicky dotýkat Toufarovy postavy, sebe a snad i samotného Boha. Součástí knihy je také jeden z nejlepších esejů Josefa Vojvodíka.

            2. Ladislav Heryán: Exotem na této zemi (Portál). Potřebujeme vidět lidi, kterým o něco jde, kteří vylezou z davu. Je třeba se vzájemně podepírat. Výjimečně srdečná a vroucí kniha bez patetického nánosu otřepaných figur.

            3. Manfred Spitzer: Kybernemoc (Host). Jestli se někomu zdálo, že k šokující faktografii Spitzerovy předešlé Digitální demence už není co dodat, bude velmi překvapený, byť se obě knihy pohybují ve stejném diskurzu.

Ivo Bystřičan, dokumentarista

            Leoš Bacon Slanina: Bacon 70 (Větrné mlýny). Líbí se mi, když Brno, jež by rádo bylo výstavní jako Vídeň, v tvorbě najednou zdrsní, padnou ty roztomilé kulisy a vyhřezne život. Mimořádně krásný narozeninový výbor básní.

            Šimon Štrba (Fotograf 07). Sobě neznámí jsme šli zasněženými Orlickými horami. Pronesl minimum vět, neokázalých, prozrazujících ale pohled na svět, který nikdo jiný nemá. Katalog fotografa, který zesnul tak strašně mladý, shrnuje dílo, jež má podobu jeho úsporných vět.

            Roman Sikora: Hry. Labyrint světa a ráj biče (Brkola). Snad nejpozoruhodnější současný dramatik, mistr sarkasmu a důmyslný kritik sociálních nespravedlností. Václav Cílek, geolog a esejista

            Byung-Chul Han v knize Vyhořelá společnost (Rybka Publishers) říká, že ve společnosti výkonu na sebe klademe nesplnitelné požadavky, což vede k sebeútlaku a infarktu duše. Joseph Stiglitz v zatím nepřeložené knize The Euro (W. W. Norton & Comp., New York) píše, že smícháteli silnou a slabou ekonomiku, sežerou silní ty slabé. Z EU by mělo vystoupit Německo, ne Řecko. Tváří v tvář změnám radí Christina Berndtová, jak získat a udržet Odolnost (Beta 2015). V Bavorsku se to učí děti už ve školce.

Iveta Coufalová, šéfredaktorka časopisu Dějiny a současnost

            1. Emil Hakl: Umina verze (Argo). Civilně napsaná variace na „golema“ v časech posedlých individualitou až sebezahleděností, udivující znalost periferií lidských i městských a jedna kotrmelína – to slovo jsem neslyšela/nečetla už hodně dlouho (díky za ně!).

            2. Jiří Suk: Veřejné záchodky ze zlata. Konflikt mezi komunistickým utopismem a ekonomickou racionalitou v předsrpnovém Československu (Prostor). Ekonomické a společenské vazby neustále ovíjejí aktéry jak pavučiny – a je těžké se jich zbavit, díky Sukově knize lze však mnohé pochopit.

            3. Miroslav Hroch: Hledání souvislostí. Eseje z komparativních dějin Evropy (SLON). Tuto knihu by si měli přečíst všichni, kdo chtějí porozumět: dějinám, přítomnosti, světu… Robert Čásenský, novinář

            Tereza Boučková: Život je nádherný (Odeon).

Zbyněk Černík, překladatel

            Milan Kundera: Život je jinde (Atlantis). Málokdy se téměř půl století starý titul stane „žhavou novinkou“. Tentokrát se to vlivem komunistické cenzury i samotného autora (který se neukvapuje se souhlasem k českým vydáním svých děl) podařilo. Román bezpochyby poznamenala doba vzniku, to mu ovšem neubírá na zajímavosti, aktuálnosti a snad i (nechtěné?) provokativnosti.

Václav Daněk, spisovatel

            Robert Fulghum: Poprask v sýrové uličce (Argo). V tragikomickémsvětě působí kolekce mudrosloví v krátkých črtách klaunsky usměvavého Američana jako mana. A v překladech Lenky Fárové a Jiřího Hrubého se dobře čte.

            Miloš Horanský: Dlužní kniha milosti (Akropolis). Po deseti letech opět svébytné prohloubení charakteristických rysů jeho reflexivní lyriky člověčí osudovosti s návraty ke kořenům života.

            Miloslav Topinka: Probouzení (Fra 2015). Knižní soubor podivuhodné poezie s novou sbírkou Prosvítání. Do české básnické kotliny změsíce spadlý meteorit má zcela jiné oči, než jsou ty naše.

Jan Děkanovský, kulturolog

            1. Zdeněk Drozda: Kosí hnízdo (Torst). Konec války a mizerie 50. let očima předčasně dospělého dítěte v prosté, a přitom sugestivně autentické próze. 2. Světlana Alexijevičová: Zinkoví chlapci (Pistorius & Olšanská), přeložila Pavla Bošková. Výpovědi vojáků i jejich blízkých o brutální válce, která se oficiálně nevedla – další brilantní svědectví o povaze sovětské společnosti. 3. Tereza Boučková: Život je nádherný (Odeon). Pozoruhodný stylizovaný deník navazující na Rok kohouta.

Karolína Demelová, moderátorka Liberatury na Radiu Wave Bianca Bellová: Jezero (Host). Nadčasový, apokalyptický, nekompromisní, skvělý román. Zatím nejlepší kniha autorky, která umí vyprávět jako málokdo.

Tomáš Dimter, překladatel

            1. Jiří Hájíček: Dešťová hůl (Host). Za nebanální vhled do rurální „idyly“. 2. Edgar Dutka: Matka vzala roha (Prostor). Za povedený návrat do světa autorovy skvělé prvotiny. 3. Miloš Doležal: Můro, moři! (LubošDrtina). Deset zaříkání sebraných na krabatině je důkazem, že slovo může mít mytický rozměr. Hold zanikajícímu světu i krásné knihařské práci.

Miloš Doležal, básník a redaktor ČRo

            Juliana Jirousová – Ivan Martin Jirous: Ahoj můj miláčku (Torst 2015). Síla věrnosti.

            Jan Čep: Kniha týdne (CDK 2015). Síla četby.

            Josef Váchal a Bobeš Svoboda: Přátelé od Čertova ocasu (Muzeum Kroměřížska 2015). Síla okraje. Pavel Dominik, překladatel

            1. Martin Reiner: Jeden z milionu (Větrné mlýny). V téhle sbírce povídek jsou místa, v nichž se autor dokáže dotknout čehosi důležitého a znepokojujícího. Nejen pro ně, ale i pro široký a stále suverénněji ovládaný výrazový rejstřík kniha stojí za přečtení.

            2. Geoff Dyer: Jóga pro ty, kterým může být ukradená (Paseka), přeložil David Petrů. Kdo přečetl se zaujetím Zónu, už zřejmě nikdy nenechá žádnou autorovu knihu bez povšimnutí.

            3. Green Scum: Nuselskej punk (Paseka 2015). Ne každému asi vyhovuje černý humor v této podobě, já jsem se ale bavil. A obdivoval autorovu schopnost vystavět a vypointovat situaci, gag. A zároveň nechat z druhého plánu prosáknout melancholii i tragiku života.

 

Petr Dudek, dramaturg ČRo Jiří Suk: Veřejné záchodky ze zlata (Prostor). Pohled osvobozený od sentimentálního balastu: „Sovětská invaze do Československa v srpnu 1968 zlikvidovala periferní pokus o demokratický socialismus.“ Vlasta Dufková, překladatelka

            Miloslav Topinka: Probouzení (Fra 2015). Česká poezie hodná svého století.

            Václav Jamek: Na onom světě se tomu budeme smát (Burian a Tichák). Soubor fejetonů pro Listy v knize nabobtnal obšírným komentářem a politická aktualita uplynulého desetiletí místy přechází až v hauptbahnhofovský panoptikální svět. Co mohlo svého času působit i jako autorská zatrpklost, jeví se čím dál častěji jako ztrpknutí včerejšího dneška.

            Bianca Bellová: Jezero (Host). Nadějný syrový hlas české literatury v očekávání české magické skutečnosti. Vnejzdařilejších partiích knihy čtu v jádru balkánskou spřízněnosts Gruzíncem Čiladzem, Mosambičanem Coutem či Portugalcem Peixotem.

            Mimo soutěž: Radim Langer: Manuály (Revolver Revue). Netradičně pojatý prozaický debut výtvarného umělce je oslavou řemeslné dělnosti jako tvůrčího uchopení životního smyslu.

Alena Dvořáková, anglistka

            Z literární kritiky mě potěšila pěkně a pečlivě vypravená antologie Čtení o Dantovi Alighierim, kterou pro Institut pro studium literatury sestavil Martin Pokorný. Z české prózy doporučuji Dešťovou hůl Jiřího Hájíčka (Host), z anglicky psané fikce pak román The Schooldays of Jesus nobelisty J. M. Coetzeeho (Harvill Secker, London) a dvě mistrně odvyprávěné novely, My Name is Lucy Barton Američanky Elizabeth Stroutové (Random House, New York) a Transit Angličanky Rachel Cuskové (Farrar, Straus and Giroux, New York).

 

Jiří Dynka, básník Gregor von Rezzori: Paměti antisemity (Argo). Reflektování antisemitismu od dětství zažitého, bezdůvodného po antisemitismus estetický: nenávist vůči Židům se zastaví ve chvíli, kdy to začne být neestetické.

            Guillermo Cabrera Infante: Tři truchliví tygři (Fra). Karneval postmodernismu, než přijde socialistický realismus roku 1959 Fidela Castra.

            Tomáš Gabriel: Obvyklé hrdinství (Host). Kónická průrva v planetě Ňuna, Kapucíkova klučičí poezie.

Jiří Ellinger, diplomat

            1. Tomki Němec: Václav Havel (Tomki Němec). Kniha osud a úděl. 2. Jiří Hájíček: Dešťová hůl (Host). Další důkaz, že nikdo dnes nepopisuje současný český venkov lépe než Jiří Hájíček. 3. Graham Swift: Mothering Sunday. A Romance (Alfred A. Knopf, New York). Jeden den v životě Jane Fairchild – mistrovská miniatura Grahama Swifta.

 

Jan Faktor, spisovatel Karl Ove Knausgard: Můj boj 1. Smrt v rodině (Odeon). Po dlouhé době knížka, která mě naprosto nadchla. Nemilosrdně otevřená zpověď – bez studu a velkých ohledů. Knausgard sice jen detailně popisuje, „jak to skutečně bylo“ – přesto nepíše redundantní egocentrickou autobiografii, ale emočně mistrovsky vyváženou literaturu.

            Bill Bryson: Nová cesta po malém ostrově (Pragma). Kdo Brysona zná, ví už dlouho, že umí pobavit i popisem nějaké každodenní příhody nebo banálního předmětu. Teď vypráví o svém putování a pozorováních nejen vesele amoudře, ale i vztekle, až agresivně. A dívá se na vše – přes občasné náznaky rezignace – s láskou. Viktor Faktor, překladatel

            Vlastimil Vondruška: Breviář pozitivní anarchie (MOBA).

Miloslav Fiala, teolog

            1. Andrea Poláčková (ed): První republika 1918–1938 (Extra Publishing). Mimořádně zdařilé dílo kolektivu historiků o kladných i záporných stránkách významného dvacetiletí, poučné pro „školu i dům“.

            2. Tomáš Sedláček a hosté: 2036. Jak budeme žít za dvacet let? (65. pole). Úvahy dvou desítek odborníků o možných důsledcích digitální revoluce pro různé obory i pro celou společnost.

            3. Marek Vácha: Tváří v tvář Zemi (Cesta). Poutavá výzva k ochraně přírody z pera znalce evoluční biologie a ekologie, neboť jsme její součástí.

 

Petr Fiala, předseda ODS Niall Ferguson: Velký rozklad. Oúpadku institucí a zániku ekonomik (Argo). Jeden z nejlepších současných historiků ukazuje, k čemu vede opouštění tradičních západních hodnot a co musíme udělat, abychom úpadek zastavili.

            František Mikš: Obrana ženských tvarů a jiné chestertonovské chvály a obrany (Barrister & Principal / CDK). Originální, poučená a zábavná kniha o světě, v němž by se dalo dobře žít, ale který z vlastní hlouposti ničíme.

            Jiří Cieslar: Matouš. Deník z let 2003–2006 (Torst 2015). Fascinující otevřená výpověď o vnitřních démonech, zápase o „duši“ a o přežití. A taky o tom, že nás ani vzdělanost a společenský úspěch nemusejí učinit šťastnými.

Jan Fingerland, redaktor ČRo

            1. Brit Howard Jacobson v románu Šajlok, to jsem já (Práh, přeložila Magdaléna Potočňáková) přenesl Shakespearovu postavu židovského lichváře z renesančních Benátek do současné Británie. Vážné téma je tu nenápadně zamíchané do požitku z vyprávění.

            2. Částečně autobiografický román Tančící Arabové (Pistorius &Olšanská, přeložila Magdaléna Křížová) napsal Sajjid Kašua, izraelský Arab píšící hebrejsky. Kvůli vnímavosti a ironii příslušníka menšiny se o něm říká, že je jedním z posledních opravdových Židů v Izraeli.

            3. Alžírský novinář Kámel Daúd ve své prvotině Meursault, přešetření (Odeon 2015, přeložila Alexandra Pflimpflová) převyprávěl námět Camusova Cizince – vraždu Araba Francouzem – z arabského hlediska, ovšem příznačně francouzsky.

Zora Freiová, překladatelka

            1. Joseph Mitchell: Nahoře ve starém hotelu (Opus 2015). Výbor z textů dlouholetého redaktora New Yorkeru, pozoruhodné svědectví o postavičkách a zajímavostech mizejícíhoNew Yorku. 2. Justin Quinn: Mezi vilami (Argo 2015). Sága sledující osudy jedné irské rodiny ve druhé polovině 20. století a zajímavě propojená i s naší zemí. 3. Ladislav Heryán: Exotem na této zemi (Portál). Výpověď o hledání a nacházení smyslu naší každodennosti, které se opírá o bibli a živou víru.

Milan Glaser SJ, vedoucí české sekce Vatikánského rozhlasu

            Fabrice Hadjadj: Jak dnes mluvit o Bohu? (CDK). Nesnadná, ale nezbytná četba pro každého, kdo se chce vyznat ve světě.

Barbora Grečnerová, nordistka

            Inger Edelfeldtová: Rituál (Garamond), přeložily Marie Voslářová a Viola Somogyi. Neobyčejné povídky švédské spisovatelky o lásce a touze po naplnění bláznivých představ.

            Lubomír Doležel: Poločas rozpadu (Galén). Milostný román představuje letmé zachycení života jednoho muže, jenž chtěl tak moc zvítězit, až prohrál vše.

 

Jiří Grygar, astrofyzik 1. Walter Laqueur: Putin a putinismus (Prostor). Bystrý rozbor stavu Ruska určený jeho příznivcům i odpůrcům. 2. Ljudmila Ulická: Zelený stan (Paseka). Autorka pomocí mozaiky příběhů konkrétních osob popisuje vývoj ruské společnosti od Chruščova po Putina směřující nyní nazpátek až k adoraci Ivana Hrozného i Stalina. 3. Jefim Fištejn: Za humny je válka (Daranus). Autor hledá příčiny a příznaky současné bezpečnostní krize spíše v uprchlících, kteří převálcují Evropu, ale je si vědom i nebezpečí rušení hranic evropských států ruskými imperialisty. Dana Hábová, překladatelka 1. Thomas Mann: Čarovná hora (Mladá fronta). Také kvůli kouzelnému překladu V. J. Slezáka. 2. GeorgeOrwell: Na dně v Paříži a Londýně (Argo). Orwell na dně na vlastní kůži. 3. Aleksandra a Daniel Mizielińští: Mapy (Host). Chytrá a krásná kniha.

            Mimo hodnocení dosud bohužel nepřeložená kniha Unterleuten od Juli Zehové (viz LN 15. 10.). Tomáš Halík, teolog a religionista Austen Ivereigh: Papež reformátor (Triton). Skvělá kniha o skvělém muži, bohuželvmizerném překladu do češtiny.

            Jonathan Sacks: Not in God’s Name: Confronting Religious Violence (Schocken 2015, New York). Moudrý rabín píše o příčinách zneužívání náboženství.

            Henry Kissinger: Uspořádání světa (Prostor). Zkušený státník reflektuje stavem světa.

Ivan Hartman, kulturní redaktor HN

            Především Dešťová hůl Jiřího Hájíčka (Host) – vyrovná se jeho silným románům Selský baroko a Rybí krev. Jezero (Host), v němž Bianca Bellová překonala své tři dosavadní prózy alegorickou rovinou. Andělí vejce Petra Stančíka (Druhé město), které baví suverénní literární hrou a zmrazí nečekaným koncem.

 

Jan Haubert, hudebník a textař 1. Jan Mattuš: Jeremeň a jiné záhady (Julius Zirkus). 2. Michel Houellebecq: Podvolení (Odeon 2015).

Markéta Hejkalová, ředitelka Podzimního knižního veletrhu

            1. Hana Pražáková a kol.: Divné dny. Láska v pěti novelách (Hejkal). Prózy pěti autorek připomínají, že literatura je rodu ženského a že svět viděný ženskýma očima je plný radosti. (mimo soutěž)

            2. Tomáš Míka: Textové zprávy (Novela bohemica). Poezie je důležitá, protože je veselá a krásná.

            3. Aleš Palán: Ratajský les (Pistorius & Olšanská). A všechny další knihy o tom, že totáč nebyla žádná retro selanka.

Daniel Herman, ministr kultury

            Jiří Padevět: Krvavé léto 1945 (Academia). Svědectví o násilnostech na německém obyvatelstvu v českých zemích v prvních poválečných týdnech. Jizva národní historie, která se nezacelí mlčením.

            Martin Reiner: Jeden z milionu (Větrné mlýny). Atraktivní povídkový soubor představuje brněnského básníka a prozaika jako mistra sevřeného útvaru.

            Milan Kundera Život je jinde (Atlantis). Pohled na člověka zdeformovaného dobou je pro nás užitečný v kterékoli dějinné chvíli. Ladislav Heryán, kněz a biblista

            1. Fabrice Hadjadj: Jak dnes mluvit o Bohu? (CDK). Jak vtipně a srozumitelně představit křesťanské setkání s Tajemstvím? 2. Josef Imbach: A učil je v podobenstvích (Vyšehrad). Ježíšova podobenství vyložena netradičně, především s pomocí beletrie a bohatých zkušeností autora. 3. Vojtěch Vlk: TranSpiRituals (KANT). Umělecká fotografie prozradí o světových náboženstvích to, co neumějí ukázat teologická pojednání.

Martin Hilský, anglista

            Jiří Padevět: Krvavé léto 1945 (Academia). Skvěle vypravená a pečlivě dokumentovaná kniha je dalším, v pořadí již třetím příspěvkemkpaměti národa. Šokující, bolestné, ale nezbytné čtení.

Petr Holman, literární historik Egon Bondy: Básnické spisy III (Argo), k vydání připravil Martin Machovec. Poslední svazek bohatě a jen s málokdy vídanou akribií komentovaného souboru veršů Zbyňka Fišera z let 1976–1994 uzavírá ojedinělou trilogii jedné části díla ojedinělého autora. Svědectví ojedinělého života.

            Leonard Koren: Wabi-Sabi pro umělce, designéry, básníky a filozofy (KAVKA), překladMagdalena Wells. Přesný i jemný překlad jednoho z nejdůležitějších monografických textů zabývajících se objevováním prosté, avšak vysoce autentické krásy (v) nedokonalosti. Ve světě chladných technologií mimořádný „podnět k novému vidění krásy života nás všech“.

            Jarmila Bachmannová: Slovník podkrkonošského nářečí (Academia). Po předchozím Podkrkonošském slovníku (Academia 1998) známá česká dialektoložka představila – společně s přiloženým diskem nahrávek příslušných mluvčích – vůbec první „komplexní vědecké zpracování nářečního lexika dané oblasti“. Asi třináct a půl tisíce hesel přináší nejen názvosloví místních řemesel, ale také mnoho už jen málo užívaných regionálních pojmenování a rovněž i některá jména vlastní. Čirá radost!

Petr Honzejk, novinář

            1. Mariusz Szczygieł: Projekt: Pravda (Dokořán / Máj). Povinná výbava do časů osobní nejistoty a postpravdivé doby. 2. Salman Rushdie: Dva roky, osm měsíců a osmadvacet nocí (Paseka). Není to největší román autora, ale stále je větší než většina románů jiných velkých autorů. 3. Jiří Hájíček: Dešťová hůl (Host). Dobré české beletrie není přebytek.

Jiří Honzík, literární vědec Václav Daněk: Stance pro Einsteina (Akropolis). Nad touhle útlou knížkou autor strávil bezmála tři dekády (1987–2015). Výsledkem je cyklus třiceti mistrně zvládnutých stancí, v nichž se zamýšlí nad nejednoduchým životem geniálního fyzika.

            Antonie Mar`es: Edvard Beneš od slávy k propasti. Drama mezi Hitlerem a Stalinem (Argo). S obdivem, až závistí sleduji, jak důkladně, věcně a s nadhledem se francouzský historik vyrovnává s tak náročným a u nás stále tak ožehavým tématem.

 

Jan Horáček, fotograf 1. Próza: Jiří Sádlo: Praha a Brno (Kodudek). 2. Poesie: Jakub Řehák: Dny plné usínání (Fra). 3. Fotografická publikace: Markéta Luskačová: To Remember (Markéta Luskačová).

Anna Horáčková, nakladatelka

            1. Jiří Hůla, Irena Lehkoživová a Barbora Špičáková: Zdenek Seydl a knihy (Archiv výtvarného umění 2015). Objemná monografie knižní tvorby Zdenka Seydla. Pocta české ilustraci a grafice. 2. Aleksandra a Daniel Mizielińští: Mapy. Atlas světa, jaký svět ještě neviděl (Host). Nejde ani tak o zeměpisnou šířku a délku, ale o život jako takový, přírodu, kulturu, historii, vše v detailní osobité kresbě.

Ondřej Horák, spisovatel

            Letošní volba je jasná. Až mě vyděsilo, že tenhle žánr může ještě čím dál unavenějšímu buranovi, jakým se cítím být, uštědřit takový políček zájmu. Skoro stostránková studie Škola Lidových novin z knihy Uklizený stůl Jiřího Opelíka (Torst) je úchvatné počtení.

Pavel Hruška, literární vědec

            1. Miloslav Topinka: Probouzení (Fra 2015). 2. Joseph Mitchell: Nahoře ve starém hotelu (Opus 2015). 3. Libor Šteffek: Kamil Lhoták. Grafické dílo v kontextu ostatní tvorby (Libor Šteffek).

            Mimo soutěž: Umberto Eco: Od hlouposti k šílenství (Argo). Lukáš Hurník, hudební skladatel

            Jiří Kovtun: Republika v obležení (Torst). Fascinující symbióza historické, vědecké hodnověrnosti v celku i v detailech, pečlivosti, systematičnosti a čtivosti.

Karel Hvížďala, novinář

            1. Milan Kundera: Život je jinde (Atlantis). Základní idea knihy je zase, bohužel, aktuální. Je opět třeba odmaskovat ideologický jazyk, rozpárat měchýř legend a floskulí, které se na nás valí z Hradu i stranických sekretariátů.

            2. Michail Zygar: Všichni muži Kremlu (Pistorius & Olšanská), ve skvělém překladu Libora Dvořáka. V knize můžeme číst větu Vladimira Putina, která dobře vystihuje mesianistické sklony ruské duše: „My nejsme vůbec takoví jako vy, my se vám jen podobáme. Ale v zásadě jsme docela jiní. Rusové se od Američanů nijak neliší pouze na první pohled. Vyznáváme úplně jiné hodnoty.“ Radovan Charvát, překladatel

            1. Philippe Claudel Vyšetřování (Paseka). Temně komický román o lidském odcizení se odehrává v bizarním světě, jenž je možná kafkovsky podivný a absurdní, ale i humorný a inteligentní.

            2. Kunstsalon Cassirer – šest opulentních svazků o nejlepším evropském uměleckém salonu Paula Cassirera v Berlíně před první světovou válkou: velký počin nakladatelství Nimbus (Wädenswil, Švýcarsko) Bernharda Echteho, přes 4000 podrobně dokumentovaných děl od Cézanna, Van Gogha, Renoiraa Degase až k Picassovi…

            3. Poslední sbírka esejů Zbigniewa Herberta Labyrint u moře (Opus), vydaná až po autorově smrti. Obsahuje eseje z cesty do Řecka, do „kolébky evropské civilizace“, z nichž je patrná snaha o pochopení světa pomocí představivosti, empatie, soucitu. Daniela Iwashita, redaktorka

            Jaromír Zelenka: Překlady (Triáda 2015), k vydání připravili Robert Krumphanzl a Jonáš Hájek. Knut Hamsun: Hlad (dybbuk), nový překlad Heleny Kadečkové.

            Egon Bondy: Básnické spisy III. 1976–1994 (Argo), celé spisy k vydání připravil a komentářem opatřil Martin Machovec.

Zdeněk Jančařík, teolog

            1. Miloš Doležal: Krok do tmavé noci (Nezávislý podmelechovský spolek). Autor dokonale zmapoval kroniku jednoho kraje, jedné obce, jednoho kněze a jedné do nebe volající bolševické vraždy.

            2. Terezie z Lisieux: Příběh jedné duše (Karmelitánské nakladatelství). Konečně v novémpřekladu se zasvěcenými poznámkami velká duchovní literatura.

            3. Ladislav Heryán: Exotem na této zemi (Portál). Autor přesvědčivě dokazuje, že v životě má jedinou cenu služba druhým.

 

Vít Janota, básník 1. Jana Krejcarová-Černá: Tohle je skutečnost (Torst). Dobrý autor přežije i sebrané spisy. 2. Emil Hakl: Umina verze (Argo). Sci-fi jsem měl vždycky rád. 3. Tomáš Míka: Textové zprávy (Novela bohemica). Protože mě doopravdy pobavil.

Michal Jareš, literární historik

            1. Guillermo Cabrera Infante: Tři truchliví tygři (Fra). Znamenité čtení ve skvělémpřekladuAnežky Charvátové. Trvalka experimentu. Velký román do každé rodiny. 2. Jaroslav Erik Frič: Psáno na vodu palbou kulometnou II (Dauphin 2015). Co vzít po Divišově Teorii spolehlivosti? Friče! Tak se píše blog! 3. Ben Lerner: The hatred of poetry (Farrar, Straus&Giroux, New York). Esej o poezii: je mrtvá? Proč ji nesnášíme? Má smysl ji číst a jak k ní přistupovat?Koukejte to už někdo přeložit, vy líní a se sebou spokojení hipsteři!

            Mimo soutěž dva tituly, u kterých jsem byl – Karel Milota: Vzorec řeči (Torst) a Michal Přibáň: Všechno je jenom dvakrát (Host). Eva Jelínková, literární historička

            Přestože jsou LN střetem zájmů svého majitele poškozeny, má dosud anketa Kniha roku pro hledající smysl. Hlasuji v ní pro:

            1. Zápisky Ludwiga Hohla I–IV, resp. V–VIII (Opus 2015 a 2016) v překladu Radovana Charváta, jelikož se k nám díky nim se zpožděním osmdesáti let dostává autor nutný, spisovatel-myslitel, tvůrce pascalovských aforismů s univerzálním nárokem. „Všechno, co kdy bylo stvořeno, byl fragment.“

            2. Události Jana Hanče (Torst); novou edici Hohlova blížence, do jehož psaní se silně otiskly neutěšené české poúnorové poměry, podle rukopisů připravil Michael Špirit. „Hovořit o detailu znamená vystavit se námitce, že nevidím celek. Hovořit o celku je pro mne věc nemožná.“

            3. Paralely a průniky (Masarykův ústav a Archiv AV ČR) – literárněhistorickou monografii Lucie Merhautové o „uvaděčích“ české literatury do prostředí německých modernistických časopisů na konci 19. a začátku 20. století. Je to práce ve smyslu obou výše jmenovaných, psaná zevnitř, nevyčerpávající se shrnutím objeveného materiálu, nýbrž usilující o rozšíření našeho poznání.

Tobiáš Jirous, spisovatel

            Na konci roku 2015 vyšlavHostu knížka J. H. Krchovského Já už chci domů a teď před nedávnem také tenká knížka Ivana Wernische Tiché město (nakladatelství Druhé město). Oba dva žádnou cenu čtenářů nepotřebují – čtenáře už mají. Jsem jeden z nich.

 

Františka Jirousová,

 

nakladatelská redaktorka

            Ladislav Heryán: Exotem na této zemi. O Božím milosrdenství mezi námi (Portál).

Juliana Jirousová, výtvarnice

            1. Gil Yaron: Jeruzalém, stře(d)t světa (Vyšehrad). 2. Marek Vácha: Tváří v tvář zemi (Cesta). 3. Ari Šavit: Země zaslíbená (Host).

 

Roman Joch,

 

ředitel Občanského institutu

            1. George Friedman: Ohrožená Evropa. Rodící se krize (Tomáš Krsek 2015). Kniha předního amerického analytika o tom, co Evropu čeká a nemine. Měl by si ji přečíst každý Evropan.

            2. Michael Burleigh: Pozemské mocnosti. Politická náboženství od Velké francouzské revoluce do 1. světové války (Leda). Kniha o tom, jak politické snahy vytvořit Ráj na zemi vedly k vytvoření Pekla. Nezbytné pro pochopení našich dějin za poslední čtvrttisíciletí.

            3. Lauren St. Johnová: Měsíc v sedle (Albatros). Dvanáctiletá dcera mi říká, že je to vynikající kniha pro dívky. A já jí věřím.

 

Lenka Jungmannová,

 

literární teoretička

            Růžena Grebeníčková: O literatuře výpravné (Institut pro studium literatury / Torst 2015). Objevný výbor z díla, jehož autorka se s mimořádnou literárněvědnou erudicí a srovnávací schopností věnovala české i světové literatuře.

            Juliana Jirousová – Ivan Martin Jirous: Ahoj můj miláčku. Vzájemná korespondence z let 1977–1989 (Torst 2015). Korespondence mezi vězněným disidentem a jeho ženou sice vznikala v období totality, ale vyzývá i k přemýšlení o současném životě.

            Karel Milota: Vzorec řeči (Torst). Přínosný a analyticky brilantní soubor textů, které se dotýkají způsobů a hranic literárního vyjadřování.

Vladimír Just, teatrolog

            1. Hana Klínková: Josef Váchal. Kniha vzpomínek (Arbor vitae). Naše největší znalkyně Váchala přišla s něčím, co i mne, starého váchaloga, ohromilo: většina publikovaných dokumentů je uveřejněna poprvé a má punc objevu.

            2. Eva Šormová a kol.: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti I, II (Institut umění–Divadelní ústav / Academia). A to i přes některé výhrady k nepřehledné dataci rolí i k výběru osob – v celku jde o velezáslužný počin, za nímž jsou tisíce a tisíce hodin nimravé badatelské práce. Nezbytná kniha do každé kulturní rodiny!

            3. Jiří Sozanský: 1969. Rok zlomu (Symposion 2015). Málokdo se výtvarně tak fascinujícím způsobem, tak urputně, neúhybně a hluboce vrací k vytěsněným stínům české minulosti jako Jiří Sozanský. Jedna z nejzávažnějších knih dvacetiletí!

Jindřich Jůzl, šéfredaktor Odeonu

            1. Zuzana Brabcová: Voliéry (Druhé město). 2. Jakub Řehák: Dny plné usínání (Fra).

Václav Kahuda, spisovatel

            1. Petr Bakalář: Tak pravil mimočlověk (Druhé město 2015). 2. Jiří Sádlo: Praha aBrno (Kodudek 2015). 3. Jan Kment: Čéťové a zloději (Klika).

            Mimo soutěž: Martin Reiner: Jeden z milionu (Větrné mlýny) a Jaroslav J. Neduha: Životaběh (Galén).

Zeno Kaprál, básník

            1. Jiří Hájíček: Dešťová hůl (Host). Poetická kniha jemného vyprávění uvěřitelného příběhu s rozhřešením. 2. Petr Král: Vlastizrady (Torst 2015). Listovat knihou o 1395 stranách je možné jen s otevřenými ústy. Pustit se do čtení pak znamená potěšení odpovídající rozsahu díla. 3. Evžen Boček: Aristokratka na koni (Druhé město). Kniha plná gagů o zralosti, jejichž pointě nelze pochybovat.

Dora Kaprálová, spisovatelka

            Bianca Bellová: Jezero (Host). Protože tak sugestivně líčí apokalypsu. Kniha pekelně tvrdá i smrdutě vroucí.

            Zuzana Brabcová: Voliéry (Druhé město). Svůj poslední román dokončila před náhlou smrtí loni v srpnu. Jemrazivý, místy groteskní, pseudodeníkový a stylisticky hraniční. Kniha pro všechny, kdo se nenechají snadno opít melodičností a čitelností příběhů. Kniha jako dotyk ze zásvětí.

            Tereza Semotamová – JakubVítek: Počong (Větrné mlýny). Avantgardní, výstředně originální, „vianovsky“ něžný román dvou debutantů. Množství svobodných jazykových hříček přináší do stojaté vlny poctivě narativních, realistických románů příjemnou svěžest. Lenka Kapsová, překladatelka

            Petr Stančík: Andělí vejce (Druhé město). Autorův jazyk je svébytný a bájivý, aniž překročí hranici směrem k exhibicionismu. Proto mu vyfantazírovaný příběh sedláka Augustina „baštím“.

            Lukáš Beneš: Sokolov (VA BENEŠ – radical books, 2015). Zdrcující portrét města věcnou drobnokresbou, lyrická studie ošklivosti, kterou lze číst jen díky postupně se odhalující nadsázce. Výborné autorské ilustrace.

            Sylva Fischerová: Bizom aneb Službaamise (Druhéměsto). Prostřednictvím podivného vypravěče Bizoma, který zaznamenává útržky viděného a slyšeného, autorka přemýšlí o jazyce, svobodě, hře a dalším. Anna Kareninová, překladatelka

            Petr Hruška: Josef Váchal – exlibris a jejich adresáti (Ztichlá klika). Jedinečný příběh lidí kolem Josefa Váchala složený většinou z nepublikovaných dokumentů a k tomu 148 exlibris ve skutečné velikosti i barevnosti: proměny Váchalových „kněhoznaček“ a jejich objednatelů v průběhu velké části 20. století.

            Ivan Dubský: O Nietzschovi (Revolver Revue). Erudice, promyšlenost, velkorysost, náročnost a přitom krásný styl: to jsou devízy Ivana Dubského i v důležité knize, která je shrnutím jeho celoživotního studia Nietzscheho.

            Emil Hakl: Umina verze (Argo). Nedá se nic dělat, ať se pozastavuje, kdo chce, Emil Hakl je pan spisovatel a každá jeho nová kniha stojí vždycky za pozornost. Lenka Karfíková, teoložka

            Ludwig Hohl: Zápisky aneb O neunáhleném smíření I–IV (Opus 2015), přeložil Radovan Charvát. Čtyři myšlenková pásma švýcarského autora z let 1934–1936 o činnosti a řeči vyrůstající z vnitřního soustředění: o práci; o dosažitelném a nedosažitelném; mluvení, žvanění, mlčení; čtenář.

            Kuo S’–Kuo Si: Vznešené hodnoty lesů a potoků (ExOriente), úvodní studie, překlad a komentář Michaela Pejčochová. První český překlad traktátu z 11. století o meditativní hodnotě krajiny a jejího zobrazení v čínské malbě.

            Zdeněk Neubauer: Boschův triptych v zrcadle Písma: „Zahrada pozemských rozkoší“, nebo „Třetí den stvoření“? (Malvern). Úvaha letos zesnulého filozofujícího biologa nad tajuplným trojdílným obrazem nizozemského renesančního malíře, kde lze snad nalézt oslavu Přírody v jejím tápavémhledání, bohatství forem i bolestném rozkladu.

Jana Klusáková, redaktorka ČRo

            Tereza Boučková: Život je nádherný (Odeon). Boučková debutovala začátkem 90. let (Indiánský běh); tehdy zaujala ryzí opravdovostí. Letošní román Život je nádherný dokazuje, že jaká byla, taková zůstala.

            Chaim Cigan: Malý pan Talisman (Torst). Ať žije nekorající Karol Sidon a česká literatura, která dokáže potěšit celou rodinu.

            Dora Kaprálová: Berlínský zápisník (Druhé město). „Důvěra i rozervanost, vzrušení i malá sbírka mrazu, těsná blízkost a porce prostoru z ptačí perspektivy, deník o těle i začátek spletitého románu,“ napsal o této pozoruhodné knize básník Petr Borkovec. Líp bych to neřekla… Tomáš Klvaňa, publicista

            1. Michail Ševeljov: Nejsem Rus (Prostor). Útlá novela zkušeného novináře a překladatele je nekompromisním pohledem na Rusko, hyperkritickým, ale bez komplexu méněcennosti.

            2. Vladimír Ševela: Český krtek v CIA (Prostor 2015). Vynikající biografie komunistického špiona Karla Köchera. Vladimír Ševela tu zmapováním tun archivního materiálu a hodinami rozhovorů se zástupy pamětníků včetně samotného Köchera strčil do kapsy mnoho našich historiků.

Ondřej Kobza, kavárník

            Bohdan Holomíček: Album Václav (Torst). Martin Buber: Extatická vyznání (Vyšehrad). Umberto Eco: Od hlouposti k šílenství (Argo).

Stanislav Komárek, biolog, filozof a spisovatel

 

Z letošní knižní produkce mne nejvíc zaujala kniha Petra Pokorného a kol. Afrika zevnitř (Academia). Pavel Kořínek, teoretik komiksu

            V posledních letech naštěstí díky péči několika zaťatých jednotlivců a/nebo nakladatelů přibývá překladů z dálnovýchodních literatur. Soudruh Nula od Li Era, představený nakladatelstvím Verzone na sklonku roku 2015, uchvacuje svou opulentní rozhazovačností, se kterou vrší desítky dílčích miniatur, aby dohromady skládal vrcholně zábavný a notně blasfemický pohled na zrod a peripetie jedné čínské stranické legendy. Díky nakladatelství Argo se zase v češtině svazkem Zrcadlové peklo konečně plnohodnotně představil japonský mistr detektivky, mysteriózního či surreálného hororu a „erotického groteskního nonsensu“ Edogawa Rampo. A mimo Asii nutno coby třetí tip doplnit monumentální komiksový román Oskar Ed. Můj největší sen od Branka Jelinka. Deset let čekání stálo za to, v češtině letos v komiksu nic lepšího nevyšlo.

Pavel Kosatík, spisovatel

            Jde o to, nedostat se jenom pod vliv úzkých témat, která generuje česká vnitropolitika, tj. i letos mi přišlo užitečné číst knihy, které pojednávají o samozřejmosti evropského kontextu.

            1. Petr Hlaváček (ed.): Západ, nebo Východ? (Academia). Přes 800 stran českého přemýšlení o tradičním českém dilematu. Obsahuje texty z let 1918–1948, moc bych se těšil i na pokračování.

            2. Brendan Simms: Zápas o evropskou nadvládu. Od pádu Cařihradu po současnost (Prostor 2015). O tom, že vnější nebezpečí (a asi jenom to) může kontinent sjednotit, jako to za časů osmanské invaze skoro bývávalo.

            3. Arthur Koestler: Šíp do nebe. První svazek autobiografie: 1905–1931 (Academia). Známé hrůzy a pokušení 20. století, odvyprávěné s šokujícím vhledem slavným romanopiscem.

Stanislav Kostiha, bohemista

            Jan Škrob: Pod dlažbou (Eman). První sbírka po mnoha online a časopisecky publikovaných básních. Pro mne kniha roku 2016.

            Matěj Spurný: Most do budoucnosti. Laboratoř socialistické modernity na severu Čech (Karolinum). Čtivá, fundovaná a objevná kniha o mém rodném městě.

            Sofi Oksanen: Norma (Odeon). Po Očistě snad ještě lepší román finsko-estonské autorky.

Matúš Kostolný, šéfredaktor Denníku N (Bratislava)

            Martin Pollack: Americký cisár (Absynt). Najsilnejšia kniha o utečeneckej kríze sa odohráva na konci 19. storočia. Veľa sa odvtedy nezmenilo. Akurát vtedy utekali Slováci do Ameriky. Príznačné je, že to musel pre Slovákov napísať Rakúšan.

Blanka Kostřicová, spisovatelka a literární kritička

            1. Sylvie Richterová: Eseje o české literatuře (Pulchra 2015). To snad ani netřeba komentovat, jen si přát více kritických duchů autorčina formátu...

            2. Anna Bolavá: Do tmy (Odeon 2015). Ve vší té tmě (ostatně z větší části nemálo „světlé“) svítí naděje: i toto může mladý člověk v dnešní době procítit…

            3. Jaroslav Erik Frič: Psáno na vodu palbou kulometnou II (Dauphin 2015). Další díl četby „k povzbuzení a potěše“…

            Amimo soutěž (protože navíc) nemohu neuvést: Tomáš Vučka: Cesta za modrým světlem. Meditace nad texty Jaroslava Foglara (Pistorius&Olšanská 2015).

Vojtěch Kotecký, zoolog

            Martin Reiner: Jeden z milionu (Větrné mlýny). Voyeur na dálničním mostě, obtloustlý znalec sportovních výsledků a zklamaná babička Gréta. Myriáda rodinných osudů a vybroušených příběhů.

            Matěj Spurný: Most do budoucnosti. Laboratoř socialistické modernity na severu Čech (Karolinum). Různé rozměry v jednom z nejdivnějších momentů moderní české historie poskládané do pozoruhodné intelektuální mapy.

            Edward O. Wilson: Half-Earth (Liveright, New York). Kdyby dávali nobelovku za biologii, autor by patrně už měl doma dvě. Pokud se hlavní teze jeho už několikáté knihy o našem vztahu k divoké přírodě vezme doslova, je to nepraktický plán; ale coby podnět k úvahám stojí za to.

 

Pavel Kotrla,

 

šéfredaktor časopisu Texty

            Petr Stančík: Andělí vejce (Druhé město). Miloslav Topinka: Probouzení (Fra 2015).

Petr Kotyk, literární historik Hana Klínková: Josef Váchal. Kniha vzpomínek (Arbor vitae). Hlubinná rekonstrukce vzpomínek prokletého rytce, básníka a citlivce Josefa Váchala.

            Miroslav Bárta, Martin Kovář, Otakar Foltýn (eds.): Na rozhraní. Krize a proměny současného světa (Vyšehrad). Tým odborníků hledá na základě analýzy změn proběhlých i probíhajících alternativy k nastupující nestabilitě přírodního prostředí a geopolitiky.

            Stanislav Komárek: Země spatřené (Academia). Bohatým jazykem, přírodovědnou a filozofickou erudicí vládnoucí autor cestovních esejů vedle neotřelých postřehů a faktů o navštívených zemích předkládá čtenářům obrazy dalekých zemí, kde v posledních desítkách let mizí tradice stejně jako příroda tempem, jež nemá v historii obdoby.

            Josef Váchal: Paměti pro Josefa Portmana (Trigon). Vyprávění hledače o nalézání „správné cesty“ srdcem a duchem při poutích mikrokosmy a makrokosmy před sto lety vychází i po letech době navzdory.

Petr Koubský, informační analytik

            Michal Faber: Kniha zvláštních nových věcí (Kniha Zlín), překlad Viktor Janiš. Podivný, nezařaditelný příběh, zdánlivě prostý, přesto neprůhledný. Kniha, jakých si přečtete pár za život, protože právě tak málo se jich píše.

            Světlana Alexijevičová: Zinkoví chlapci (Pistorius&Olšanská), překlad Pavla Bošková. Dokumentární próza o sovětské invazi do Afghánistánu vypovídá o jakékoli válce. Nesmírně silný text, který vyšel česky s neuvěřitelným zpožděním osmadvaceti let.

            Jan Králík: Za ohradou snů. Motorové opojení Kamila Lhotáka (Paseka / Pražská scéna). Čistá radost, vzpomínka na dobu, kdy byl svět jednodušší, dal se rozšroubovat a zase sestavit a jelo to… Pavlína Kourová, historička

            1. Ivan Martin Jirous – Juliana Jirousová: Ahoj můj miláčku. Vzájemná korespondence z let 1977–1989 (Torst 2015). 2. Josef Serinek – Jan Tesař: Česká cikánská rapsodie (Triáda). 3. Zdeněk Drozda: Kosí hnízdo (Torst).

Jakub Krč, typograf a sazeč 1. Fernand Pouillon: Divoké kameny (Vyšehrad). Příběh architektury přetavený do prózy vykročené k poezii i teologii. Trpělivého čtenáře čeká odměna, stejně jako čekala trpělivé středověké stavitele. 2. Manfred Spitzer: Kybernemoc (Host). Varování, jak moc náš mozek i způsob naší interakce se světem mění chytrá elektronika a sociální sítě. 3. Karel Dvořák: Soupis staročeských exempel (Argo). Jádro celé české beletrie. Všechny příběhy, které se v literatuře kdy vyprávěly, mají aspoň kořínek tady. Jen důvody pro jejich vyprávění se v čase mění… Slavomír Kudláček, básník

            Knihy na čtení si nevybírámpodle data vydání, a tak mívám často nouzi o čerstvé tituly. Zejména ve „změněnémosvětlení“ současnosti si však hlas nepochybně zaslouží kniha Krok do tmavé noci od Miloše Doležala (Nezávislý podmelechovský spolek 2015).

            Přestože to je druhá kniha ke stejnému tématu, není to duplikát ani natahování. Kniha dokresluje kontury a prázdná místa, nahlíží věci z jiných směrů a rozvíjí, „co se kolem sběhlo“. Vše ve věcné působivosti dobových textů a samotných faktů.

 

Petr Kukal, básník a spisovatel Petr Stančík: Andělí vejce (Druhé město). Petr Stančík dávno vyrostl v jednoho z našich nejlepších vypravěčů. Schopnost nechávat navzájem prostupovat realitu a fikci tvoří v jeho knihách neopakovatelně magickou atmosféru.

            Saša Gr.: Matoucí encyklopedie (Mlhovina). Nenápadný antikvář a neúnavný strůjce literárního života na ose Žďár nad Sázavou – Praha navazuje svou druhou knihou na nejlepší bierceovské tradice kultivované literární parodie.

            Jana Martiníková: Ladím struny klece (Srdeční výdej). Básnická prvotina vydávaná v čase životní zralosti je vždycky zajímavým zážitkem. Tahle o to víc, že je také ukázkou formálního mistrovství v nakládání s jazykovým materiálem. Ivana Kyzourová, historička umění

            1. Aron Jakovlevič Gurevič: Jedinec a společnost středověkého Západu (Argo). Autor pátrá po individualitě středověkého jedince, přičemž jej odmítá nahlížet prizmatem novověkých norem a naopak klade důraz na dobové narativní prameny, zejména staroskandinávské ságy. Kniha svou myšlenkovou hloubkou překvapí všechny, kteří podceňují ruskou vědu a kulturu.

            2. Marie Ryantová: Polyxena z Lobkovic. Obdivovaná i nenáviděná první dáma království (Vyšehrad). Kdo přečetl tuto pečlivě zpracovanou knihu, musí obdivovat ženu, jež využila všech možností k rozvoji a uplatnění svých schopností.

            3. Vilayanur S. Ramachandran: Krátký výlet po lidském vědomí. Od psího dvojníka k purpurovým číslům (Portál). Další kniha z oblasti neurověd vysvětluje, jak funguje nejen fantomová končetina, ale i výtvarné umění a jeho percepce. Údajně není velkého rozdílu mezi chováním umělce a krysy nebo milovníka umění a mláděte racka stříbřitého.

Josef Lacman, knihkupec

            1. Alena Ježková: Svatý Václav a jeho pomník (Arcibiskupství pražské). 2. Ladislav Heryán: Exotem na této zemi. OBožím milosrdenství mezi námi (Portál). 3. Cyrilometodějský kalendář 2017 (Katolický týdeník), uspořádali Jan Paulas, Renáta Holčáková a Josef Pala.

Hana Librová, bioložka, socioložka

            Radek Štěpánek: Rám pro pavoučí síť (Dobrý důvod), výtvarný doprovod Tereza Bínová. Radek Štěpánek má smůlu: jeho nejlepší básně mají základ v zoologii a v botanice, a tak je ocení jen málokterý čtenář. Třeba tajemné trojverší „pro netýkavku / je i chlad měsíce / záminkou k výbuchu“. Ondřej Lipár, básník a fotograf

            Jitka N. Srbová: Les (Dauphin). Sbírka, která bere jednu silnou metaforu a postupně ji směrem ke čtenáři natáčí všemi myslitelnými fasetami. Jazykově suverénní a silná. Olga Lomová, sinoložka Alexandr Kliment: Šálek čaje v polostínu (Torst). Letos poprvé vydaná básnická sbírka autora, který se čtenářům vryl do paměti především jako skvělý prozaik. Autor ji skromně představuje jako ohlasy staré čínské poezie a za pomoci jemných detailů, ve věčnosti měsíčního světla, ticha a soustředění navazuje spojení s idealizovanou čínskou básní. Ve skutečnosti zde básník daleko přesahuje útěšný svět „zpěvů staré Číny“ a jeho čínský sen nakonec chtěně promlouvá o bolestech 20. a 21. století.

 

Jan Lukavec, iLiteratura.cz Petr Roubal: Československé spartakiády (Academia). Autor vhodně kombinuje teoretické úvahy s detailními informacemi o tom, nakolik se díky těmto veleakcím zvyšovala celorepubliková porodnost. Daří se mu přitom zaujmout neideologický a nečernobílý pohled.

            Aron Jakovlevič Gurevič: Jedinec a společnost středověkého Západu (Argo), přeložila Jitka Komendová. Gurevič vždy vychází z pramenů, které dokáže citlivě interpretovat i s jejich vnitřní protikladností. Christoph Ribbat: V restauraci aneb Příběhy z břicha moderny (Prostor), přeložila Daniela Petříčková. Předmět svého zájmu autor chápe jako sociologický a kulturologický fenomén, jako vzrušující místo, kde se v koncentrované podobě vyskytuje vše, co badatele o kultuře zajímá: tělesná smyslnost i symboličnost; soukromé i veřejné; globalizace i hledání lokálních chutí.

Eva Lukavská, romanistka

            Carlos María Domínguez: Dům z papíru (Runa). Tajemná kniha o světě knih, knihoven a zničující vášni pro knihy.

            Peter May: Útěk (Host). Silný příběh zběhlých studentů o ošidnosti mladických tužeb a tragickém účtování na konci života.

            Bernard Minier: Mráz (XYZ 2015). Nekončící napětí na 600 stranách (první díl série). Důstojný soupeř severské detektivky.

 

Václav Luks, publicista Henry Kissinger: Uspořádání světa (Prostor). Svět viděný očima jednoho z nejvýraznějších politiků druhé poloviny 20. století. Kniha je současně připomínkou, jak zoufale dnešnímu světu chybí politici Kissingerova formátu.

            Petr Stančík: Andělí vejce (Druhé město). Stančíkův román mě fascinuje autorovou poetikou a bohatstvím jazyka.

            Anthony Doerr: Sběratel mušlí (MOBA). S lehkostí vyprávěné lidské příběhy z různých koutů světa. Doerr je brilantní vypravěč a jeho jednoduché příběhy jsou osvěžením v dnešní složité době. Milan Macháček, redaktor

            Guillermo Cabrera Infante: Tři truchliví tygři (Fra), překlad Anežka Charvátová. Publius Vergilius Maro: Zpěvy rolnické (Academia), překlad Helena Kurzová. Eudora Weltyová: Zlatá jablka (Argo), překlad Martina Knápková. Tři velké texty světové literatury ve výtečných překladech, dva česky vůbec poprvé.

Lubomír Machala, literární historik

            Ladislav Šerý: Nikdy nebylo líp (Fra). Zuzana Brabcová: Voliéry (Druhé město). Denisa Fulmeková: Konvália. Zakázaná láska Rudolfa Dilonga (Slovart, Bratislava). Mé letošní tipy pojí kromě nezpochybnitelné slovesné kvality také osobité prezentace autorského subjektu. Zatímco přece jen už krapet enfant terrible české literatury Ladislav Šerý svou systematickou a sžíravou kritiku současné konzumní společnosti tentokrát nabízí pod příznačně reklamním sloganem Nikdy neby

Staňte se fanouškem

Facebook

Ediční plán
Podzim / zima 2018

Ediční plán
Podzim / zima 2018

Literatura s názorem / sborník

Literatura s názorem / sborník

Nakladatelství Vyšehrad
Nakladatelství Vyšehrad
na sociálních sítích
Facebook