Ludwig van Beethoven (*1770 Bonn – † 1827 Vídeň), hudební skladatel, jehož dílo zní na pódiích, operních scénách, ve sdělovacích médiích, ale také v soukromí aktivních i pasivních zájemců o jeho hudbu po celém světě nepřetržitě již více než dvě století. Opera Fidelio, oratorium, dvě mše, devět symfonií, koncerty, komorní a vokální skladby, písně atd., téměř čtyři sta jeho obsáhlých i drobných děl tvoří zdaleka nepřehlédnutelnou součást celosvětového kulturního dědictví. Jeho zhudebnění Schillerových veršů z Ódy na radost ve čtvrté větě jeho deváté symfonie se stalo hymnem celosvětového lidství, bratrství a mezinárodního souručenství. Beethovenovo dílo je odkazem geniálního hudebního tvůrce a zároveň ryzího demokrata, ač za svého života neskrýval své antimonarchistické a antiaristokratické názory, přesto získal náklonnost tehdejších vládců a představitelů šlechty, kteří mu svou podporou zajistili značnou osobní nezávislost a tvůrčí svobodu. Trpké dětství a mládí ho poznamenalo na celý život, nezničilo však jeho génia, který byl schopen čerpat z dobové hudby a umělecké atmosféry a jako syntézu toho nejlepšího zhmotnit ve svých dílech. Zejména ve vídeňském uměleckém prostředí se stýkal s hudebníky a osobnostmi, mezi nimiž bylo též hodně umělců českého původu. Tato skutečnost zanechala zřetelné stopy jejich vlivu i v jeho dílech. Zpočátku snaha o umělecké uplatnění, později jeho choroby ho přivedly též do českého prostředí v Praze, na Opavsko i do českých lázní. Jeho skladby se téměř od okamžiku svého vzniku stávaly trvalou součástí repertoáru českých umělců a hudebních souborů a v úpravách pronikaly i z českých chrámových kůrů k nejširším vrstvám posluchačů.