Německý filosof Max Scheler (1874– –1928) je jedním z nejvýznamnějších evropských myslitelů 20. století. Jeho současník Martin Heidegger v něm spatřoval „nejmocnější filosofickou sílu celé současné filosofie“. Scheler studoval lékařství v Mnichově a Berlíně a filosofii a sociologii u W. Diltheye a G. Simmela. Roku 1899 se habilitoval v Jeně u filosofa a nositele Nobelovy ceny za literaturu R. Euckena. V roce 1901 se Scheler setkal s E. Husserlem, jehož fenomenologickou metodu aplikoval na oblasti psychologie, metafyziky, filosofie náboženství a etiky. Na tomto poli pak rozvinul svébytnou teorii „materiální hodnotové etiky“ a „filosofie citu“ a položil základy dvěma vědním disciplínám, filosofické antropologii, již považoval za „první filosofii“, a sociologii vědění. Mezi Schelerova nejznámější díla patří: K fenomenologii a teorii pocitů sympatie a o lásce a nenávisti (Zur Phänomenologie und Theorie der Sympathiegefühle und von Liebe und Haß, 1913), Formalismus v etice a materiální hodnotová etika (Der Formalismus in der Ethik und die materiale Wertethik, 1913/16), O věčném v člověku (Vom Ewigen im Menschen, 1921), Místo člověka v kosmu (Die Stellung des Menschen im Kosmos, 1928; česky 1968). Kromě posledně uvedeného textu vyšly česky studie O studu. K ideji člověka. K rehabilitaci ctnosti. O studu a pocitu studu (Praha 1993) a Řád lásky (Praha 1971). Spis Filosofický pohled na svět, který tvoří základ této knihy, je posledním Schelerovým autorizovaným dílem; vyšel dva roky po jeho smrti.