Jako umělec začíná Guillaume Apollinaire tvořit někdy na přelomu 19. a 20. století - jeho první literární pokusy, krátké povídky, začínají vycházet v pařížských literárních časopisech kolem roku 1903, zároveň se Apollinaire intenzívně věnuje tvorbě básnické (ta vyjde knižně poprvé až o několik let později). V prvním desetiletí 20. století se Apollinaire postupně stává určující osobností moderní francouzské poezie a zcela zásadní postavou francouzské (potažmo evropské) umělecké avantgardy - je to právě Apollinaire, kdo uvede do širšího povědomí nový výtvarný umělecký směr kubismus, je zároveň propagátorem i dalších avantgardních směrů ve výtvarném umění - fauvismu, futurismu, přátelí se a podporuje i např. H. Rousseaua, známého představitele tzv. naivního malířství. Od roku 1912 pak Apollinaire rediguje uměleckou (avantgardní) revue "Pařížské večery". Ve vlastní tvorbě, tedy především ve vlastní poezii, Apollinaire, vychází z pocitu doby - na přelomu 19. a 20. století se mění svět a nazírání člověka na něj, Apollinaire pak tuto změnu zachycuje ve svých verších - ty samy pak procházejí proměnou: mizí klasický, vázaný verš, je ignorována interpunkce a rytmus, báseň se stává volně plynoucím proudem myšlenkových asociací (na tuto Apollinairovu metodu tvorby pak naváží především surrealisté) - Apollinaire přitom ve svých básních oslavuje moderní dobu a velikost lidské existence, schopnou tuto moderní dobu uchopit a pochopit.