Jedno z vlivných děl údajného posluchače apoštola Pavla na athénském Areopagu, ve skutečnosti však blíže neznámého novoplatónského autora přelomu 5. a 6. století, jehož spisy měly obrovský vliv nejen na celý středověk. V dochovaných dílech O Božích jménech, O mystické teologii, O církevní hierarchii, O nebeské hierarchii a ve svých deseti listech tento takzvaný pseudo-Dionysios Areopagita vytvořil jakousi protiváhu pozdější racionální teologie středověku. Mezi jeho velké obdivovatele a komentátory patřili  kupříkladu Maxim Vyznavač (7. stol.), Jan Eriugena (9. stol.), překladatel Dionysiova díla, či později Albert Veliký (13. stol.), který jako jediný ze scholastiků podrobně komentoval celé Corpus Dionysiacum, ale na řadě míst jej cituje i velký Albertův žák Tomáš Akvinský a mnoho dalších význačných myslitelů. V díle O nebeské hierarchii provádí Dionysios do budoucna vlivnou systematizaci andělských chórů do tří trojic po třech hierarchiích: rozeznává serafy, cheruby, trůny, panstva, síly, mocnosti, knížectva, archanděly a anděly.