Zatímco v bibli je apokalyptický žánr zastoupen jen okrajově (Daniel, Zjevení), apokryfních spisů, jež do biblického kánonu nebyly přijaty, je celá řada. Pohybují se na rozhraní židovské a křesťanské literatury a dokumentují posun duchovního klimatu v prvních staletích po Kristu. Podobně jako spisy zařazené do souboru Knihy tajemství a moudrosti I.–III. Mimobiblické židovské spisy: pseudoepigrafy (Vyšehrad 1998– –1999) se některé z těchto spisů inspirovaly zvěstí Starého zákona, vznikly však později nebo jsou výrazněji christianizovány; většina z nich však vychází již z křesťanského prostředí a ze znalosti Nového zákona.
Zabývají se dějinami světa, vznikem a zánikem říší i měst (Sibylliny věštby), stále naléhavěji však zaznívá i stará lidská otázka, jaký osud čeká dobré a zlé v ráji nebo pekle (Zjevení Petrovo, Zjevení Pavlovo). S Novým zákonem je řada těchto spisů spojena také jmény údajných autorů či hlavních postav: v blízkosti Božích tajemství se ocitají Petr, Pavel, Jakub, Jan, Maria, Tomáš, Bartoloměj. V jejich snech či stavech vytržení nezřídka vystupují andělé, kteří jim pomáhají porozumět smyslu jejich vizí. Zvláštním dokladem apokalypsy utopického typu je Zósimovo vyprávění o životě Blažených.
Český překlad dvaceti apokryfních spisů z řečtiny, latiny a koptštiny, připravený v Centru biblických studií v Praze, je doprovázen zasvěcenými úvody a komentáři.