Kolektivizace, násilná likvidace soukromého zemědělství v Československu a perzekuce zemědělců, se dostává do obecného povědomí jako jeden z nejkřiklavějších zločinů komunistického režimu v naší zemi. Doposud jakoby stranou zůstává osobní rovina tohoto procesu – osudy stovek a tisíců rodin a obcí postižených dlouhými lety bezpráví. Kniha J. Urbana se zaměřuje právě na tento aspekt kolektivizace a vypráví příběh několika spřízněných rodin z Novopacka, rodin soukromých zemědělců Josefa Novotného a Josefa Machytky, kteří se právě pro své příkladné hospodaření a úctu, jíž se těšili ve své obci, stali obětí exemplárního procesu s venkovskými boháči – „kulaky“. Kniha sleduje dramatické osudy „kulackých“ rodin v průběhu 50. let, přes léta 60., na jejichž počátku byla kolektivizace českého venkova dokončena, až do polistopadového období a pokusu o vyrovnání se se zločiny minulosti. Centrální linii vyprávění doplňují exkurzy, které přibližují organizaci kolektivizačního procesu a peripetie zakládání JZD. Knihu, která je založena na studiu archivního materiálu, ale i řadě svědectví pamětníků, především bezmála stoleté Marie Machytkové, doplňují dokumenty a obrazové přílohy.