„Jsme uprostřed nejhorší finanční krize od 30. let 20. století. V určitých směrech připomíná jiné krize, které vznikly v posledních pětadvaceti letech, je zde však výrazný rozdíl: stávající krize představuje konec doby úvěrové expanze založené na dolaru jako na mezinárodní rezervní měně. Periodicky se opakující krize byly součástí většího konjunkturního cyklu; nynější krize je vrcholem období vzestupu, které trvalo více než posledních dvacet pět let. Abychom porozuměli tomu, co se děje, potřebujeme nové paradigma. Dosud převládající model, který říká, že finanční trhy směřují k rovnováze, je nesprávný a zároveň zavádějící; naše nynější problémy mohou být z větší části připsány skutečnosti, že mezinárodní finanční systém byl rozvinut na základě tohoto modelu. Nové paradigma, které navrhuji, není omezeno na finanční trhy. Týká se vztahu myšlení a skutečnosti a konstatuje, že mylné představy a chybné výklady hrají velkou roli v určování směru dějin.“
(Z knihy.)