Jean Giono se narodil roku 1895 v malém provensálském městě Manosque na jihovýchodě Francie, které až do své smrti roku 1970 prakticky neopustil. Přesto jeho dílo, které jíž od dvacátých let vzbuzovalo značnou pozornost, nedostalo nálepku „regionalismu“.

Hrdiny prvních Gionových knih jako by nebyli lidé, ale příroda: země, řeka, hory. Ve třicátých letech vytvořil řadu románů, v nichž zaznívá oslava venkovského člověka, žijícího zcela instinktivně v souladu s přírodními zákony. Jeho práce byly záhy překládány i u nás.

Za druhé světové války a po jejím skončení nastává v Gionově tvorbě zásadní obrat jak v tematice, tak ve stylu. Autor upírá svou pozornost k člověku a jeho osudům, zejména tzv. „cyklem Husara“, v němž nezapře inspiraci svým milovaným Stendhalem. Próza Muž, který sázel stromy z roku 1953 jako by byla návratem k původní Gionově fascinaci prostým člověkem a jeho dokonalým splynutím s přírodou. Obraz provensálského pastýře je oslavou neokázalé vytrvalé činnosti, která si nedělá nárok na odměnu, a přece se svým výsledkem blíží aktu Stvoření.

Když byl Giono v roce 1953 požádán vydavatelem časopisu Reader’s Dígest, aby napsal příběh o nejpozoruhodnějším člověku, s nímž se kdy setkal, poslal mu tuto povídku, kterou chtěl vzbudit zájem o zalesňovací program.

Vydavatel mu však z nepochopení příběh vrátil, a ten byl uveřejněn o rok později v časopise Vogue pod titulem „Muž, který sázel naději a vypěstoval štěstí“. V té době sám autor jistě netušil, že jeho próza, rozsahem nevelká, v celé řadě překladů záhy oběhne svět, a že navíc splní autorův záměr – stane se inspirací pro ochránce přírody k zalesňování celých oblastí.

Dnes má tedy konečně i český čtenář možnost seznámit se s tímto skvostem, jenž se kromě řady francouzských i cizojazyčných vydání stal předlohou ke kanadskému animovanému filmu, který byl uveden i u nás.