Franz Werfel (1890-1945), pražský rodák, obohatil svou tvorbou všechny literární žánry. Začínal jako velice plodný básník s výraznými znaky expresionismu, později se věnoval zejména historickému dramatu, ale vlastní těžiště jeho tvorby spočívá v románech, které přetrvaly všechna jeho ostatní díla a z nichž je nejeden znám i našim čtenářům. Vzpomeňme jen na romány Čtyřicet dnů, Jeremiáš – slyšte hlas a Verdi.

Werflova ,,Píseň o Bernadettě“ je vlastně dokumentární román, který na základě faktů vypravuje o životě Bernadetty Soubirousové, chudobného a neduživého děvčátka z pyrenejského podhůří. Autor jej napsal r. 1941, krátce poté, co se mu podařilo uprchnout před hitlerovským nacismem z okupované Francie, a o pohnutkách, které ho k tomu vedly, říká: ,,V červenci roku 1940 jsem ve chvíli velké tísně slíbil před jeskyní v Lurdech, že vyváznu-li z nebezpečí a bude-li mi dopřáno dospět k spásnému pobřeží Ameriky, zazpívám Píseň o Bernadettě, a to dříve než se pustím do nějaké jiné práce...“