26.09.2008   www.webmagazinRozhledna .cz Jindřiška Kodíčková,    Knihy   větší normál

Krůpěj po krůpěji se v ní rozpouští nesrozumitelná složitost, krůpěj po krůpěji do přirozené jednoduchosti. Píseň v próze o zázraku v Lurdech rozkládá příběh malé Bernadetty do mimořádného kaleidoskopu příběhů, které by mohly vést ke spáse. Povedou?

Dílo vyrostlé z velké životní tísně a momentální bezvýchodnosti pražského rodáka Franze Werfla (1890 – 1945) dostalo podobu velkého eposu zasvěceného malé Bernadettě Soubirousové: „V červenci roku 1940 jsem slíbil před jeskyní v Lurdech, že vyváznu-li z nebezpečí a bude-li mi dopřáno dospět k spásnému pobřeží Ameriky, zazpívám píseň o Bernadettě, a to dříve, než se pustím do nějaké jiné práce...“ .

A právě vysoká emocionální účast ne nepodobná situacím, kdy se člověk předem upíše Ďáblu či Bohu, a posléze splácí svůj dluh, nezastupitelným způsobem predestinovala zaměření románu. S o to větším obdivem je třeba se sklonit před autorovou tvůrčí inteligencí a objektivitou, že se nenechal strhnout k bezmezné adoraci samotného úkazu. Naopak výběr doprovodných postav, s precizně vykreslenými myšlenkovými pochody a charaktery, oscilující od nadšeného, fanatického obdivu až k naprostému nepřijetí zázraku, dává možnost jejich ústy polemizovat a vyjadřovat jednotlivé názory.

Rigidní strnulost i postupné názorové proměny skrz jednotlivé sociální, společenské vrstvy (či lépe vidin a cílů jednotlivců i skupin) ukazují široké živoucí panoptikum, jež se před sto padesáti lety stalo nejen svědkem, ale i přímým účastníkem a moderátorem zázraku, jež světu objevila Bernadette.

Brilantní je vylíčení postoje církve jako celku i jejich jednotlivých hodnostářů a představitelů moci – města i státu. To, jak stádně reagují prostí lidé, je vcelku jednoznačné a pochopitelné – zachváceni strachem, nedůvěrou, neznalostí a zoceleni vírou. Postoj vzdělaných „vůdčích“ osob však promítá a předjímá nadčasově, ba přímo vizionářsky (diplomaticky řečeno) pouze ekonomické a mocenské zájmy. Model zcela adekvátní dnešnímu. Jen tehdy přece jen obal byl trochu slušnější, čistší.

Před sto padesáti lety, v roce 1858 se chudé dívce Bernadette Soubirous zjevila v jeskyni u Massabielle (Lurdy) krásná éterická „ Dáma“, která ji vyzvala, aby k jeskyni chodila dalších patnáct dní. Aby svůj úkol splnila, musela čelit spoustě překážek, vyhrožování, záludnostem a prokázat sílu přesto, že byla chronicky nemocná, slabá, málo vzdělaná. Prýštící pramen, jež na radu Dámy objevila, uzdraví nemohoucí sousedovo dítě. V tom okamžiku se veřejné mínění stane určující pulsující realitou a Bernadetta, vždy mimo celé dění, jediná zůstává, bez jakýchkoli požadavků, se svou dámou.
Dalších dvacet let prožije v klidu za klášterními zdmi, pak dva roky zápasí se smrtelnou tuberkulózou kostí, než si ji její Dáma odvede na věčnost. V roce 1925 je prohlášena za blahoslavenou a v roce 1933 za svatou. Dnes církev tvrdí, že zázračná uzdravení jsou důkladně prověřena a skutečně pocházejí od P. Marie. Za života Bernadetty se odmítala otevřeně vyjádřit. Z obav z blamáže? Dnes za ni papež celebruje mši.

F. Werfel, pevně zakotven v židovské spiritualitě, se snaží (jako většina intelektuálů té doby) poznávat křesťanské tradice a obohacovat jejími prvky svůj duchovní obzor a prostřednictvím literárního odkazu i čtenáře. Církev jako instituce se již přežila, nedokáže přinést lidem opravdovou víru ani naději, o to více ji musí každý hledat sám v sobě. A takováto vyvážená kniha se může stát nadějnou pomůckou.


Superlativy. Moc je nesnáším. Pokud se to jimi někde hemží, okamžitě zpozorním, připravena nevěřit, pochybovat, očekávat podpásovku. Román Píseň o Bernadettě si však zaslouží do superlativů obléci, v tom pravém slova smyslu. Geniální spád myšlenek, sepsaný již před sedmdesáti lety, hovoří moderním jazykem o srdci, lásce, víře, pověře, zásadovosti, odevzdanosti, hlouposti tak jasně a srozumitelně, až srdce bolí. Bolí, zároveň jásá, protože vstřebává dílo, spojující staletí.

Kniha se bez veškeré nadsázky a klišé snaží porozumět lidskému konání: nezištnému i pokřivenému, laskavému i podlému, pozitivnímu přizpůsobování se změnám i zákeřnému převlékání kabátů, zneužívání situace, vezení se s davem, osobní statečnosti, vytrvalosti, jedinečné víře...

_{Werfel, Franz: Píseň o Bernadettě
Vydalo nakladatelství VYŠEHRAD v roce 2008}