V souvislosti se vznikem celoevropských struktur, kdy se prohlubuje zájem o společné kořeny, z nichž vzešla naše kultura, se nabízí otázka, zda existoval fenomén, který bychom mohli pojmenovat středověký člověk.

Na tuto otázku se pokouší odpovědět kniha deseti předních evropských medievalistů, působících na významných pracovištích od Paříže přes Florencii až po Varšavu, pod zkušeným vedením Jacquese Le Goffa (1924). Prostřednictvím deseti lidských typů od představitelů středověkých „tří stavů“ – mnicha, rytíře a rolníka – až po mezní typy, jako byli světec a člověk na okraji společnosti, před námi otevírá strhující obraz tohoto období.

Kniha, která vyšla již ve dvanácti jazycích, nabízí zcela jiný pohled než učebnice dějepisu: dává nahlédnout nejen do prostředí rytířských turnajů a klášterů, ale i do kuchyně. Seznamuje s uctíváním světců i s bědným údělem ženy a vyděděnce. Navíc ukazuje, čím středověký člověk žil, jakými touhami, jaké byly jeho sny, obavy a víra. Při této fascinující četbě lépe porozumíme společným rysům, z nichž vyrostla naše současnost.

Obsah: 

II. Giovanni Miccoli:  Mniši

III. Franco Cardini:   Válečník a rytíř

IV. Giovanni Cherubini: Rolník a zemědělství

V. Jacques Rossiaud:  Měšťan a život ve městě

VI. Mariateresa Fumagalli Beonio Brocchieriová: Intelektuál

VII. Enrico Castelnuovo:  Umělec

VIII. Aron J. Gurevič:  Středověký kupec 11.–15. století

IX. Christiane Klapisch-Zuberová: Ženy a rodina

X. André Vauchez: Světec

XI. Bronisl`aw Geremek:  Člověk na okraji ve středověku