Snad právě jeho idealismus, tolik vzdálený positivismu a realismu, převládajícím v tradicích českého myšlení, způsobil, že přes svou proslulost nebyl tento vůdčí duch země, představující v oné době pro nás vzor, byl autor do češtiny překládán. Teprve prudký vzestup zájmu o duchovní kořeny Evropy, vyvolaný procesem jejího hospodářského a politického sjednocování, podnítil zájem o knihu Evropský duch, jeho poslední, až posmrtně vydané dílo (1947). Jeho základem je soubor přednášek konaných v Paříži v zimě 1939–40, tedy v době, kdy ideály humanismu a svobodného rozumového bádání, jež Brunschvicg považoval za konstituující rysy evropské kultury, se ocitly ve smrtelném ohrožení. V takovém ohrožení se ocitl i sám autor naší publikace; po porážce své vlasti musel z rasových důvodů odejít z Paříže do jižní Francie, po nějaký čas ještě neobsazené, kde také zemřel.

Autorem prvního českého překladu z Brunschvicga a zároveň první české studie o něm, jež předkládané dílo uvádí, je známý znalec francouzské filosofie, profesor Masarykovy univerzity v Brně Petr Horák. Z jeho děl, čerpajících z francouzského myšlenkového prostředí, uveďme alespoň obsáhlý výbor z Pascala, jejž opatřil rozsáhlou studií (Svět Blaise Pascala, Vyšehrad 1986), dále překlad díla Clauda Lévi-Strausse Rasa a dějiny (Atlantis 1999), Descartesových Dopisů Alžbětě Falcké, výboru z Michela Foucaulta atd.; z anglické filosofie vydal překlad Lockova Listu o toleranci (Atlantis 2000).