Milé děti, maminky a tatínkové,

chtělo by se mi toho tolik napsat o tom, jak toto CD, inspirované knihou Jiřiny Rákosníkové s ilustracemi Jana Kudláčka „Hrajeme si u maminky“, vznikalo, o tom, jak je důležité zpívat, a nikoli jen pasivně poslouchat, jak je dobré si připomenout písně, ve kterých je ukryt život našich předků, a jak je dobré, že vznikají písně nové, ale také, jak je potřebné se ztišit a vnímat zdánlivou samozřejmost ročního koloběhu a jeho souvislost s koloběhem lidského života…

Místo toho raději popřeji všem dětem, které se dovedou vznášet na dřevěném koníčku a křídlech své fantazie až někam ku hvězdám, a ve stejnou chvíli, už unaveni, usnout spravedlivým snem, aby jim radost a hravost v tom nejbezpečnějším světě u maminky a tatínka daly hodně štěstí a lásky, z nichž by mohly čerpat po celý život a dál je pak předávat i svým dětem. Vždyť dětská duše v každé době potřebuje jas a vlídnost, aby mohla oplácet svou průzračností a nekonečností. Ale možná, že to všechno potřebujeme i my, dospělí, abychom se očima dětí dokázali podívat kolem sebe a viděli věci úplně jinak, protože „dvanáct je měsíců a každý z nich jinou čepici nosí…“

Jiří Pavlica