„Pravdivé vyprávění o tom, jak jeden pán určitého věku a zevnějšku byl celý, beze zbytku, zaživa pozřen krokodýlem z Pasáže a co z toho vzešlo“, tak začíná povídka Fjodora Michajloviče Dostojevského Krokodýl. Krokodýla by si měli přečíst především ti, kteří se nikdy nesetkali s tímto aspektem Dostojevského tvorby – jde o satirickou anekdotu, psanou lehkým perem, s ironickým pohledem na ruský národ, k němuž se autor samozřejmě počítá, takže se taky tak trochu vysmívá sám sobě. Když se vypravěč jednoho dne vydal se svým přítelem a jeho manželkou prohlédnout si krokodýla (kterého vystavoval Němec!), došlo k otřesné katastrofě – krokodýl přítele sežral. Neštěstí se však obrací v radostnou věc – manželka se může nechat rozvést a z přítele se konečně stává „významný“ člověk. Satira vzniklá před více než sto lety má svou platnost i dnes: sebebanálnější žvásty pronesené z exotické tlamy získávají na významu a váze. Pokud jste nikdy ničeho nedosáhli, zkuste si pořídit novou kůži. Dostojevského text navíc patří do nejlepší školy ruské povídky, je promyšlený, zábavný. Díky skvělému překladu Aleny Morávkové se ocitnete v carském Rusku hned po první straně.