Vládou Boleslava II. (972–999) vrcholí a zároveň končí prudký rozmach českého raně středověkého knížectví, jež se především zásluhou jeho vlastního tvůrce – Boleslava I. – stalo načas význačným činitelem středoevropského prostoru. Autoru díla, docentu historie na Univerzitě Karlově v Praze, poskytla práce na životopise tohoto vládce příležitost, aby v jeho rámci hlouběji pojednal o řadě otázek, svým významem mnohdy daleko přesahujících hranice Čech. Tak tu probírá problém povahy raného křesťanství v prostředí ještě barbarském i způsob soužití nové víry s dále přežívajícím pohanstvím, téma charakteru manželství a rodiny u tehdejších Slovanů včetně jejich tolik diskutovaného mnohoženství, výchovy raně středověkých vládců k plnění jejich úkolů, neváhaje se zmínit ani o jejich přípravě na roli ploditele budoucích panovníků. Zabývá se rovněž podobou otroctví u nás na zlomu dvou tisíciletí, stále otevřenou otázkou kmenového zřízení v Čechách, dálkového obchodu procházejícího Prahou apod.; stranou jeho pozornosti přirozeně nezůstal ani vztah Přemyslovců a Slavníkovců a především osobnost svatého Vojtěcha. Ve svých úvahách P. Charvát dospívá k řadě původních, často i překvapivých závěrů – jako příklad uveďme alespoň pokus najít spojení mezi dávným bohem Mithrou a naším termínem mír.

Výsledky svého řadu let trvajícího bádání podává Petr Charvát bohatým, spíše esejistickým stylem; tento způsob podání však knize vůbec neubírá na závažné hodnotě odborné. Všechny závěry autor pečlivě dokládá, a to jak prameny písemnými, tak nálezy archeologickými. Čtenář si na této argumentaci uvědomí neobyčejně široký rozhled autorův jak v oblasti historie, tak i religionistiky, filologie a dalších oborů.