První díl Flossových dějin evropského myšlení se zabývá křesťanským středověkem, obdobím od 6. do 14. století. Autor sleduje nejvýraznější postavy jednotlivých epoch evropského myšlení, a to esejistickým, velmi čtivým způsobem. Popisuje život a myšlenkové dílo jednotlivých vybraných osobností, přičemž se mu daří zvýraznit dokonce ty osobnosti, které byly z jakýchsi důvodů upozaděny, ač jejich myšlení má dodnes svou důležitost. Jde zejména o Jana Filopona Gramatika a o Mikuláše z Autrecourtu, jejichž středověký diskurs je dnešnímu čtenáři opět výrazně přiblížen. Floss přidává i nejnovější poznatky o díle těchto dávných myslitelů. Nejde tedy o běžnou příručku z dějin filozofie s obvyklým přehledem myšlení, nýbrž o původní filozofické dílo, které naznačuje řešení i nejsoučasnějších problémů, s nimiž se člověk dnes potýká. Například myšlení Anselma z Canterbury je exponováno na pozadí myšlení existenciálního filozofa 20. století Karla Jasperse. Jaspers u Anselma nalezl několik prvků myšlení, které bytostně korespondují s jeho pojetím filozofické víry: jedině z vnitřního ztišení, v aktu čistého myšlení jsme s to vystupovat k tomu, co nás přesahuje, přiblížit se pravé skutečnosti. (Hospodářské noviny, 28.1.2005)