Jean-Paul Sartre: Existencialismus je humanismus, vydalo nakladatelství Vyšahrad, Praha 2004 Gabriel Marcel: Od názoru k víře, vydalo nakladatelství Vyšehrad, Praha 2004 Nedávno vyěly dvě knihy týkající se existenciální filosofie. První titu! je dílo s názvem Eistencialismus je humanismus od francouzského myslitele, dramatika, prozaika Jean-Paula Sartra. Existencialismus je filosofie, která klade důraz na lidskou existenci, na její situovanost v dějinách, a spájí tuto situovanost s dosahováním svobody pro tohoto člověka, který se může vymanií ze své úzkosti a ve světě se i angažovat. Sartre se ve své knize snaží bránit existencialismus proti některým výtkám, které vůči němu byly vzneseny. Brání existeniální myšlení zejména proti těm představám, které by chtěly určií existencialistu jako propadajícího beznaději a pasivitě. Sartre přesvědčivě ukazuje, že jeho filosofii jde koneckonců o dosahování radosti ze života, o překonávání úzkosti a zoufalství - jak o tom uvažoval již dánský myslitel Kierkegaard. Existencialista si však nechce nic zastírat, touží nemilosrdně odhalovat věechny iluze, kterými iidská existence může trpět. Jen tak Ize pronikat ke skutečné svobodě. Přitom Sartre - a v tom je zase podobný našemu Janu Patočkovi - zdůrazňuje zodpovědnost, kterou máme za svou svobodu, „za svou vášeň". Exisíencialismus tedy zůstává humanismem. Tvrdí dokonce, že lidská existence je tím, co ze sebe člověk udělá v budoucnosti. Na budoucnosí se tedy klade důraz, záleží pak na člověku samém, jak naioží se svými možnosími, schopnostmi a taleníy, jak je rozvine v otevírající se budoucnosti. Vidíme, že i pro dnešek může být toto myšlení stále podnětné a pomáhat.nám při rozevírání nových obzorů svobody. Druhá kniha je od francouzského existencialisty Gabriela Marcela a nese název Od názoru k víře. Marcel je na rozdíl od Sartra křesťanským mysliteiem a jeho existencialismus představuje původní křesťanský humanismus. Marcel zejména zkoumá podmínky, z nichž povstává člověk jako vskutku existující a myslící bytost, která je schopna ve svém sebeprohloubení otevírat se tajemství živoía a bytí. Marcel tedy uvažuje o něčem, co člověka přesahuje, kdy je s to se v tušivé lásce oddávat hlubině bytí, z níž může někdy zazářit paprsek světla, v němž tato probuzená existence pozná samo světio života. Centrálním pojmem se zde pro Marcela stává pojem zkušenost, neboť je to právě lidská existence, která žije a toto své žití nějak zakouší, prožívá ve své zkušenosti. Takto Marcel hloubí prostor našeho nitra, v němž se může odehrávat nějaká zkušenost, třeba právě zkušenost účasti (participace) na životě samém, na svém vlastním bytí, na bytí druhého člověka i na bytí vůbec. Právě naěe schopnost cítění a zakoušení, naše schopnost participace je tím aktem, který nás může otevírat něčemu vyššímu nebo druhému člověkovi. Marcel zde ladí svou existenciální filosofii ve smyslu konkrétní filosofie participace a opět nám připomene počáteční rozvrh tohoto typu myělení, jak se ponejprv výrazně projevil u Kierkegaarda. Obě knihy jsou cenným příspěvkem k nacházení vlastní existence, která za určitých podmínek může nacházet své pravé lidství. Jiří Olšovský