Jednou z nejvýznačnějších osobností českého katolicismu 20. století je bývalý biskup královéhradecký, arcibiskup Karel Otčenášek (1920). Do jeho dějin se zapsal jak svou statečností, se kterou čelil v zápase o udržení a prohloubení víry komunistické diktatuře, a po demokratické revoluci též úsilím o znovuvybudování královéhradecké diecéze po stránce organizační i duchovní, tak i snahou nově promyslet některé principy katolického učení. Právě vydávané dílo si klade za cíl seznámit širší veřejnost jednak s jeho dramatickým životním během, jednak alespoň v náznaku s výsledky jeho teologického uvažování. Kniha se skládá ze dvou částí. První tvoří rozhovor známého publicisty dr. B. Svobody (mj. autora obdobných knih rozhovorů s biskupem Škarvadou a msgre. Reinsbergem) s K. Otčenáškem, druhý je složen z Otčenáškových proslovů, kázání a pastýřských listů.

Život K. Otčenáška představuje poutavý příběh chudého nadaného chlapce, který díky svým intelektuálním a morálním vlohám dospěl až ke stupňům nejvyšším. Po studiu na Arcibiskupském gymnáziu odešel na počátku německé okupace na Lateránskou univerzitu v Římě, již absolvoval těsně před koncem války. Po nastolení komunistické diktatury byl – sotva třicetiletý – tajně vysvěcen na biskupa. To mělo za následek odsouzení k doživotnímu vězení a více než jedenáctiletou, útrapami naplněnou pouť po československých vězeních, ukončenou až amnestií v roce 1962.