Anarchismus – hnutí prosazující svobodu jedince jako základní hodnotu při uspořádání společnosti – už několikrát v průběhu novodobé historie výrazně ovlivnil politické i kulturní dění. V českém prostředí pak mj. významně poznamenal literární tvorbu na přelomu 19. a 20. století. I proto neexistence adekvátního zpracování anarchismu v české společenskovědní literatuře zůstávala citelnou mezerou. Předkládaná práce je mapou vývoje anarchistických idejí od jejich náznaků v taoismu, buddhismu a křesťanské tradici až do současnosti. Zabývá se už hnutími a mysliteli, které by bylo možné označit za předchůdce anarchismu (u nás se zastavuje u táboritů, adamitů a P. Chelčického). Přibližuje jeho první klasiky – individualistu M. Stirnera a mutualistu P-J. Proudhona, v české literatuře dosud známé především jako „buržoazní“ filozofy z kritik K. Marxe. Dále sleduje zformování moderního anarchismu u M. Bakunina a P. Kropotkina. Stranou pozornosti nezůstává ani propojení anarchismu a feminismu u E. Goldman, radikálně pacifistické křesťanství L. Tolstého nebo český anarchismus před první světovou válkou. Vedle anarchistických myšlenek kniha sleduje i vývoj hnutí, včetně vlny teroristických atentátů, vlivu v radikálních odborech a účasti anarchistů v revolucích v Mexiku, Rusku a zejména ve Španělsku. Autoři připomínají i vzestup zájmu o anarchismus mezi radikální mládeží během šedesátých let a jeho vliv na tzv. antiglobalizační hnutí a rovněž závěry současných anarchistických myslitelů, mezi něž se řadí i proslulý jazykovědec N. Chomsky. Všímají si též syntézy anarchismu a ekologie v díle M. Bookchina a J. Zerzana. Představují i peripetie současného českého anarchistického hnutí. V závěru autoři předkládají kritické zhodnocení tématu práce.