Karolínský teolog Jan Scotus Eriugena (asi 800 – asi 877) patří k nejoriginálnějším a nejodvážnějším myslitelům křesťanství v celých jeho dějinách. Jako překladatel děl Řehoře z Nyssy, Maxima Vyznavače a Dionysia Areopagity byl obeznámen se světem řeckých otců, z nichž hojně čerpá, podobně jako je inspirován Augustinem. Ve svém vrcholném díle Perifyseon čili De divisione naturae („O rozdělení přírody“) předkládá jedinečnou koncepci čtyř podob přírody. Člověka považuje za střed a „dílnu“ veškerenstva, neboť člověk obsahuje a spojuje vše. Ve svých výkladech k Janovu evangeliu – homilii a komentáři, jež ve středověku dosáhly značné proslulosti, ač nikoli pod autorovým jménem – se Eriugena dotýká podobných témat jako ve svém velkém díle. Zabývá se zde vztahem víry a intelektu při poznávání Boha, přičemž rozebírá způsoby dvojího zjevení Božího slova: v Písmu a ve stvořené přírodě. Evangelistu Jana vyzdvihuje jako vzor dokonalého nahlédnutí božských tajemství. Rozjímá jeho koncepci stvoření skrze Boží Slovo a rozvíjí vztah Boha Otce a Syna. Je fascinován myšlenkou vtělení Slova, díky němuž se lidé mohou stát Božími dětmi, mohou být zbožštěni: „Slovo totiž sestoupilo v člověka, aby člověk skrze ně vystoupil do Boha.“