Pojednání tématu Hermeneutika jako teorie porozumění je v této knize rozvrženo do tří částí. První lze podle uspořádání považovat za učebnici. Nejde v ní ovšem o dějiny hermeneutiky, i když se hned v úvodu upozorňuje na texty, v nichž lze získat základní informace z této oblasti. Autor tu předkládá svůj koncept, v němž se zabývá většinou závažných hermeneutických problémů, řešených s ohledem na výklad klasických literárních děl, zejména bible. Základní oblasti hermeneutického výzkumu (jazyk, text, komunikace se „světem textu“) jsou seřazeny podle ustálených oblastí problémů, pro jejichž výzkum byly již vypracovány metodické postupy. Autor si však je vědom toho, že jednotlivé historicky formulované hrozny problémů nelze násilně spojovat nějakým univerzálním hermeneutickým systémem, a hledá proto jejich vzájemnou souvislost systematickou reflexí jejich funkcí. Vychází z toho, že hermeneutika, má-li skutečně být hermeneutikou, tedy teorií porozumění, která v zásadě platí pro všechny oblasti lidského života a dějin, musí být disciplínou věcnou a otevřenou. Jednotlivé návody k výkladu literárních textů (metodiky) jsou podány jen v přehledu a pozornost se obrací především k úvahám o tom, co se vlastně děje, když porozumíme textu mluvícímu k nám z minulosti.

Druhou část publikace tvoří příspěvky k jednotlivým problémům a postavám hermeneutické diskuse. Napsali je naši přední odborníci všech generací. Jde o malé monografie, které umožňují kvalifikovaný vhled do problematiky způsobem srozumitelným pro nejširší vzdělané publikum. Jsou tu studie zabývající se překládáním v antice (Růžena Dostálová), patristickou exegezí (Lenka Karfíková), F. D. Schleiermacherem (Alice Kliková), Edmundem Husserlem (Zdeněk Mathauser), Martinem Heideggerem (Jakub Čapek), Rudolfem Bultmannem (Aleš Pištora) a postmoderní hermeneutikou (Ivana Noble).

Třetí část přináší příklady praktické exegeze a komentářů ke klasickým textům od učitelů Karlovy univerzity, zejména pracovníků Centra biblických studií AV ČR a UK v Praze. Kromě jednoho příspěvku věnovaného výkladu folklorního textu (pohádky) se všechny zabývají výkladem Písma. Jejich autory jsou Josef B. Souček, Petr Pokorný, Martin Prudký, Jiří Mrázek a Jan Roskovec. Většina z nich naznačuje, jak při výkladu závažného textu odhalujeme prostřednictvím jedinečného příběhu vnitřní stavbu „lidského světa“ samého, a to včetně jeho nepodmíněného základu.