Egyptský člověk a jeho svět

Editor Sergio Donadoni, přeložila Gabriela Chalupská a kol., Vyšehrad 2006, 320 s.

Monografie dává celistvý obraz staroegyptské společnosti a jejího ideového světa. Bibliografický přehled na konci knihy naznačuje myšlenkové zdroje současné egyptologie: hlavním těžištěm je tradičně věda britská, potom škola francouzská strukturalistická a můžeme být celkem hrdi, že i úspěchy ozdobená egyptologie česká. Vidno, že se některé zvyky proměnily minimálně: z dob farao Tutenchamóna se pije pivo slámkou a zřejmě tehdy začala být užívána smyslnost jako prostředek mocenského ovládání společnosti; již z předklasických dob je země pyramid známa v okolí coby centrum nevázanosti. Ovšem pohlédneme-li na starý Egypt zevnitř, seznáme, že byl vcelku fungující úřední otrokářskou despocií, ovládanou nezměrnou krutostí moci. Příčinou prosperity starého Egypta je pravidelnost záplav Nilu, který přinášel na pole nános bahna ze Súdánu a Núbie. Zřejmě tehdy začalo masívní odlesňování pro potřeby stavebnictví. Spatřujeme monumentalitu hmoty pyramid, příšernou primitivnost jejich staveb – tak otřesný způsob zaplňování duchovní prázdnoty!  Ten panteon hybridů, nad nímž by současný člověk splakal! V takové despocii, stojící na myriádách otroků a prosazující mužské právo na slast, musela být strašná nuda – není se proto co divit starému Mojžíšovi, že jednoho dne sebral Vyvolený národ a odtáhnul pryč.

Vilém Kozelka, A2