„Heraldika je nauka o znacích: totiž o učení o nich a jejich dějinách, a umění je tvořiti. Proto je heraldika zároveň věda i umění, nebo – skromněji řečeno – stojí na pomezí historických věd a výtvarných umění; dobrý heraldik je však zároveň učencem a malířem.“

Heraldika Karla Schwarzenberga vyšla poprvé roku 1941 ve Vyšehradu (Knihy Řádu). Její autor zde nejsoustavněji shrnul svůj celoživotní zájem o otázky vědy o znacích – heraldice se věnoval předtím, příspěvky v Erbovních knížkách (1935–1940, několik statí bylo přetištěno ve výboru Obrana svobod), i poté – mj. v Erbovních sešitech Heraldické sekce Klubu vojenské historie v Praze (1969).

Nejrozsáhlejší ze Schwarzenbergových prací na téma heraldiky v sobě spojuje odbornou fundovanost a rozhled s kouzlem osobnosti a dá se říci aristokratickým espritem, jejž jí její autor dokázal vtisknout. Autor nepozoruje zvnějšku předmět svého studia, ale je pro něj a v něm hluboce osobně angažován. Heraldika pro Karla Schwarzenberga není pouze popisem erbů a výčtem zásad pro jejich tvoření, ale představuje způsob vztahování se ke světu, řád, vkus a smysl pro míru, vlastnosti v rozvichřeném 20. století dosti vzácné.

Autor nejprve nastiňuje vývoj heraldiky a její nejdůležitější zásady, věnuje se udílení, vznikání a zanikání znaků. Po historické části následuje část popisná – štít a jeho obsah, nejdůležitější heraldická znamení. Postupně se dostává na znaky šlechtické, státní, církevní i městské a měšťanské – kapitola jim věnovaná nese příznačně název „Pravidla heraldického vkusu“. Zvláštní pozornosti se dostává znakům řádů církevních i světských, vlajkám a odznakům.

Knihu vydáváme s původními kresbami Karla Schwarzenberga, obrazová příloha je doplněna o řadu barevných vyobrazení erbů předních českých rodů z 1. poloviny 18. století z rukopisu Tabulas insignia picta (Knihovna Národního muzea).

Autorem kresby na zadní záložce je Petr Tybitancl.

Věříme, že si tato pozoruhodná a mnohorozměrná kniha najde cestu i k dnešnímu čtenáři.