Kniha Hanse Künga, která pojednává o „posledních věcech člověka" (eschatologie), je systematicky rozdělena do tří dílů.   •

V prvním se Küng věnuje základnímu horizontu, který se v této problematice nabízí: umírání, věčnost či různé náboženské modely víry v otázce po věčném bytí. Autor se nevyhýbá ani negativním přístupům k otázce po Bohu zastávané v dějinách náboženského myšlení. Názory Feuerbachacha či Freuda nejsou pro Künga „noční můrou" teologů, ale důležitými výtkami, které mohou pomoci církevní tradici očistit svoji mluvu o Bohu. „Velké snad" (E. Bloch) víry se autor pokouší nahlédnout i z pohledu východních náboženských systémů, které v rámci své nauky mluví o „reinkarnaci" - znovu narození, jež mohla být též zakódována do starověkého mýtu „o věčném návratu", o kterém mnoho napsali Nietzsche či Eliade.

Druhá část se již věnuje křesťanské odpovědi na otázku po věčném životě. Velmi podrobně zde Küng mluví nejen o vzkříšení, ale i o důvěře, jež je neoddělitelnou součástí víry. Ani otázky po nejstarším velikonočním svědectví či problému „co bude s tělem po smrti" nebo palčivé otazníky nauky o pekle a nanebevstoupení nezůstávají mimo záběr této knihy.

V poslední části autor odpovídá na otázky, které vyplývají z výše uvedeného: Co tedy můžeme odvodit pro život zde na zemi? Jak přistoupit ke smrti a umírání, když přijmeme křesťanskou zvěst o věčném životě? Küng se neuzavírá jen do „světa náboženské rétoriky", ale zmiňuje důležité informace i ze světa fyziky či jiných věd. Každá zmíněná kapitola je shrnuta do přehledných odstavců, což činí dílo ještě (i pedagogicky) přínosnějším.

Tato kniha vyšla poprvé v roce 2002 v Německu a českému čtenáři se dostává do rukou až tento rok, přesto jde ale o základní dílo světové teologie, neboť Hans Küng je jedním z mála teologů, kteří dokáží díky své erudici předávat základní křesťanské poselství jazykem dnešního světa, a nevyhýbá se ani kritickým' postřehům či odlišným názorům jiných nekřesťanských tradicí.   '

Pavel S. Pokorný, Universum