Předposlední český král z rodu Přemyslovců přes svůj nesporný význam jakoby zůstával ve stínu svého slavného otce, rytířskou gloriolou ověnčeného „krále železného a zlatého“ Přemysla Otakara II. A přece právě za vlády Václava II. dosáhla přemyslovská moc svého největšího rozmachu – český král pomocí obratné diplomacie, nikoli silou zbraní, získal pro sebe korunu polskou a pro svého nástupce Václava III. korunu uherskou. Kateřina Charvátová sleduje v čtenářsky přitažlivé knize hlavní dějovou linii vyvrcholení a tragického konce přemyslovské dynastie v kontextu středoevropských dějin sklonku 13. a počátku 14. století. Důležité místo náleží autorům dobových kronik, díky nimž se čtenář knihy může stát očitým svědkem některých klíčových událostí. Autorka se věnuje mnohostranné a bohaté osobnosti krále Václava II., jenž v sobě spojoval ambice příslušníka jedné z předních dynastií své doby, schopnosti politika a diplomata, vypjatou zbožnost typickou pro středověk i zálibu v nádheře a dvorské lásce – byl osnovatelem smělých politických plánů, zakladatelem a podporovatelem klášterů, zejména své nejmilejší fundace na Zbraslavi, i autorem milostných balad. Kulturní mecenášství krále Václava II., ať již směrem k církevním institucím či k tvorbě předních minnesängrů, je podstatnou součástí knihy. Stranou pozornosti ovšem nezůstává ani ekonomický život českých zemí: právě v této oblasti zanechal král Václav založením Kutné Hory, vydáním horního zákoníku a zavedením nové, kvalitní mince, pražského groše, stopu snad nejtrvalejší. Některými svými záměry Václav II. předběhl svou dobu – pokusem o kodifikaci českého zemského práva a založení univerzity, jejichž realizace se české země dočkaly až za vlády velkého Václavova vnuka, císaře a krále Karla IV.