Když v  roce 1994 obdržela americká spisovatelka E. A. Proulxová významnou Pulitzerovu cenu za román Ostrovní zprávy, bylo to především upozornění, že začíná být slyšet nový literární hlas, který sice nemusí každého oslovit, ale rozhodně má co říct k současné moderní literatuře.

Příběh o Quoyleovi, baňatém, nemotorném druhořadém novináři s „hlavou jako ředkvička a nazrzlými vlasy“, vypráví o muži, který v šestatřiceti najednou zůstal sám se dvěma malými dcerkami a na popud své tety se všichni vrátí na Newfoundland, do míst, odkud pochází rodina Quyleů, aby se pokusili začít znovu. A tam, ve společenství lidí, kteří zapustili kořeny v tomhle drsném koutě, není podstatné, jak kdo vypadá, jestli se mu vše skvěle daří a všichni ho uznávají, ale život je nějak opravdovější a všímá si věcí podstatných. Quoyle toho sice už od života moc nečeká, ale začne pracovat v místních novinách, pomalu poznává místní lidi s tajemstvími jejich osudů a  pozvolna se seznamuje s mořem a drsnou krajinou, která ho překvapuje neopakovatelnou krásou a jedinečností.  A také se učí, jak znovu uchopit vlastní život a dát mu nový smysl.