Román Ostrovní zprávy, oceněný Pulitzerovou cenou, popisuje nemastné a neslané živoření málo úspěšného obtloustlého novináře s obrovskou bradou jako římsa a hlavou jako ředkvička. Nespokojen se svým vzhledem, týraný mindráky a komplexy, bezvýhradně zamilovaný do pekla, jež mu připravuje manželka. Jednoho dne se po tragické události ocitne s dvěma dcerkami sám, sám na rozcestí života, od něhož už pranic neočekává. Konec konců, ani nikdy nečekal.

Zásadní zlom představuje energií sršící teta, se kterou se vrátí na Newfoundland, do domu svých předků. Změny přicházejí plíživě, postupně do stávajícího bezútěšného života... Quoyle se stará o holčičky, opravuje dům, píše o místních bouračkách a potopených lodích, jí, spí... pořád dokola. Přesto pociťuje, mezi strachem a pochybnostmi, závan teplého vánku. A to i v zemi sněhu, ledovců, protivného deště, bouřlivého větru a neskutečně krátkých záblesků slunce. Quoyleova ruka už tak často neschovává nenáviděnou bradu, vplouvá do života místních, kteří žijí chudě, pomaleji, o to opravdověji, se smrtí za zády. Příhody a objevená tajemství, jež vysvětlují mnohé pohnutky, dodávají jeho žití novou dimenzi.

Co je příčinou úspěchu románu, když děj nepřináší atraktivní dramatické zápletky, zauzlované a zašmodrchané lásky, nic, co by vzbuzovalo extra napětí, jen pozvolný přerod v nazírání člověka? Pravě jednoduchý děj je kompenzován básnivým jazykem, plným obrazných vyjádření. Každá kapitola začíná citátem a obrázkem z námořnické hantýrky. Jako poetické krajkoví se proplétají emotivní přirovnání, personifikace i metafory, delší souvětí střídají úsečné, zkratkovité výkřiky, jež pomyslně dovádějí prózu na pomezí poezie. Je psána tak sugestivně, že slyšíme nápory vichru a skřípot ledovců, mrazí nás bodavé sněhové jehličky, křehnou ruce v studené modři severu. Trneme ve svitu plamínků svíčky, pozorujeme šlehající záblesky citu, zvracíme po bujarém večírku, bojíme se přízračného bílého psa, prožíváme noční úzkosti a sny ... cele a plně vnímáme kontrasty v tak nekontrastním prostředí...

A navíc zaregistrujeme špetku humoru, na špičku nože nadsázky, dávku něžnosti, drsnosti a nezakrývané otevřenosti. Tím vznikne okouzlující mix, jenž samozřejmě ne každému zachutná. Nezalíbí se tomu, kdo hledá zběsilý úprk, zaručený návod na komerčně úspěšný život, nýbrž tomu, kdo dokáže proniknout do věcí podstatných a hledá jiná měřítka kolem sebe i uvnitř sebe. Ten dokáže tichému příběhu naslouchat a rozumět.

Americká novinářka a spisovatelka Edna Annie Proulx se narodila 22. srpna 1935 v Norwichi v Connecticutu rodičům francouzsko-kanadského původu. Vystudovala Deering Hight School v Portlandu v Maine, poté navštěvovala krátce Colby Colege. Ke studiím se znovu vrátila až v roce 1966 na univerzitě ve Vermontu, kde promovala s vynikajícími výsledky. Pracovala jako novinářka, vydala např. sbírku Close Range: Wyoming Stories, z níž je i povídka, jež se stala předlohou pozoruhodného filmu Zkrocená hora. I Ostrovní zprávy se dočkaly filmového zpracování.

^{Proulx Annie; Ostrovní zprávy
Vydalo nakladatelství VYŠEHRAD v roce 2008}