Vrcholným literárním dílem libanonského spisovatele a malíře Chalíla Džibrána (1883–1931) zůstává bezesporu jeho Prorok. Autorský rukopis, upomínající místy na Nietzscheho či Blakea, v němž se sžíravá kritika porušených lidských institucí snoubí s až mysticky hlubokým vnímáním lásky a přírody, je ovšem příznačný pro vše, co vzešlo z Džibránova pera. Bohové země, poslední dílo, jež libanonský básník odevzdal do tisku a které vyšlo roku 1931, zaujímá mezi nimi v jistém smyslu místo výjimečné. Jak píše Barbara Youngová ve své knize „Tento muž z Libanonu“, choval prý Džibrán k této knize obzvláštní lásku, poněvadž „povstala z básníkova pekla – byla porodním procesem, rozením“.