Sotva najdeme v naší historiografii osobnost s osudem tak tragickým, jako byl život Zdeňka Kalisty (1900–1982). Po studiích historie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde na něj zvláště silně zapůsobil Josef Pekař, se začal zabývat dvěma velkými tématy našich národních dějin: obdobím vlády Karla IV. a dobou baroka. Zároveň se u něj projevily sklony literární – zařadil se do okruhu levicově orientovaných básníků a vydal i několik ve své době úspěšných básnických sbírek. Posléze u něho přece jen převážil zájem historický, ale nadání literární se trvale promítalo do jeho díla vědeckého, do výtečného stylu i do zahledění dušezpytného, pro něho tolik charakteristického.

Zdálo se, že má před sebou velkou kariéru. Již roku 1932 se stal na Univerzitě Karlově docentem československých dějin a počal na sebe upozorňovat především objevnými studiemi z doby pobělohorské, nezanedbávaje zcela ani druhý okruh svého zájmu – dobu karolínskou. První přerušení jeho vnějšího vzestupu způsobila německá okupace našich zemí, která jej v letech 1939–1945 zbavila možnosti působit na univerzitě. Po osvobození v roce 1945 se na univerzitu vrací a dále publikuje, zároveň k 600. výročí založení pražské univerzity začíná připravovat duchovní portrét jejího zakladatele. Nástup komunistické diktatury v únoru roku 1948 znamenal druhý, ještě smutnější zlom jeho dosavadního vzestupu. Je propuštěn z univerzity, literárně umlčen a roku 1951 zatčen, následně odsouzen na 15 let do vězení. S podlomeným zdravím byl z něho propuštěn až roku 1960. I nadále však zůstává na pouhém okraji společenského dění, živě se překládáním a lektorováním. V soukromí však intenzívně vědecky pracuje a uvolnění druhé poloviny šedesátých let mu umožnilo nakrátko veřejně publikovat několik plodů jeho bádání. V době dozvuků tohoto umírněného období vydává  roku 1971 v nakladatelství Vyšehrad i dílo věnované Karlu IV. Nástup normalizace však znovu vyřazuje Z. Kalistu z veřejné činnosti. Díla připravená již k tisku (např. studie o Albrechtu z Valdštejna) jsou z tiskáren vrácena autorovi, kniha o Karlu IV. je stahována z prodeje, takže se s ní mohla seznámit jen hrstka přátel Kalistových a šťastných zájemců o tuto problematiku. Z. Kalista však neúnavně pracoval dál – publikovat však mohl pouze v zahraničí, a proto řada jeho prací se šíří v samizdatu nebo zůstává jen v psacím stole tvůrce. Ve své tvůrčí činnosti zcela neochabl ani poté, co jej roku 1975 postihla další rána – oslepl. I potom jej však sledovala policie – komunistický režim jej i nadále považoval za svého nepřítele. Až doba po revoluci 1989 umožňuje širší veřejnosti seznámit se s dosud nepoznaným bohatstvím Kalistovy tvorby.  Konečně i u nás vychází objevný esej „Tvář baroka“ a nakladatelství Vyšehrad, jež se Kalistovu dílu věnuje systematicky, publikuje roku 2002 knihu „Valdštejn. Historie odcizení a snu“ a roku 2004 soubor studií „Karel IV. a Itálie“. V příštích letech chystá další Kalistovy dosud neznámé nebo rozptýlené knihy, využívaje přitom spolupráce znalkyně Kalistova díla dr. Renaty Ferklové. V knize „Karel IV. Jeho duchovní tvář“ Z. Kalista zkoumá především duchovní zdroje, z nichž velký císař a král čerpal základy své státnické i literární činnosti. Dokazuje, že jsou to především dva velcí křesťanští myslitelé, kteří jej inspirovali – sv. Augustin a sv. Tomáš Akvinský. Vedli jej každý po svém: byla-li u Augustina každá oprávněná moc státní obrácena svým zřetelem především k Bohu, naproti tomu panovník sv. Tomáše má zřetel upjat především k poddaným a k jejich dobru ve smyslu pozemském. Těmito slovy Z. Kalista nepochybně postihl dva základní cíle Karlovy činnosti, jež jej učinily velkým nejen v dějinách českých, ale též evropských.