Šťastná náhoda dovolila, aby na samém konci roku 1945 – téměř po 16. staletích – znovu spatřily světlo světa „kodexy z Nag Hammádí“. Intenzivní bádání dalších desetiletí ukázalo, že se jedná o soubor koptsky psaných textů, v nichž se zrcadlí celá škála náboženských i filosofických myšlenek prvních staletí

po Kristu: představ gnostických, křesťanských, hermetických, ojediněle i manichejských. Zájem o tyto texty v nedávné době znovu vzbudilo nalezení tzv. Jidášova evangelia.

První svazek našeho výboru rukopisů z Nag Hammádí přináší spisy z druhého kodexu, v němž se mimo jiné dochovalo tzv. Tomášovo evangelium (pol. 2. stol.), jakási sbírka Ježíšových výroků navazující na některé proudy staré křesťanské tradice, částečně poznamenaná i předgnostickým platonizujícím myšlením; dále Filipovo evangelium (2. stol.), které je ovlivněno valentinskou gnózí a vyjadřuje mj. zajímavé gnostické pojetí smrti. Ve spise Podstata archontů (2. pol. 3. stol.) se čtenář dozvídá o vzniku, povaze a působení nižších božských bytostí, které stvořily tento svět a snaží se v něm svévolně uplatňovat svoji moc. Traktát O původu světa (3./4. stol.) vykládá první kapitoly knihy Genesis v gnostickém duchu, Výklad o duši zase představuje pokus interpretovat řecký mýtus o pádu duše svébytným a tvůrčím způsobem za použití nejen biblických citátů, ale i citátů z Homéra. A konečně Tomášova kniha, text stylizovaný jako dialog se vzkříšeným Kristem, je výzvou k duchovnímu zdokonalení, v níž jsou prvky platónské etiky spojeny s vypjatým asketismem.