Nakladatelství Vyšehrad si pro prezentace svých knih oblíbilo knihkupectví Academia na Václavském náměstí, a proto zde 15. dubna 2008 proběhla prezentace knihy Doc. PhDr. Karla Jecha, CSc. Kolektivizace a vyhánění sedláků z půdy. Jak sám autor řekl: Nechci vás odrazovat, ale musím varovat: Knížka je svým způsobem smutná až otřesná. Poněvadž autorovi ani vlastní vnuk nevěřil, že to bylo možné, nebude od věci na knihu upozornit.

Průběh akce byl standardní. Promluvil ředitel Vyšehradu ing. Pravomil Novák, PhDr. Břetislav Daněk, odpovědný redaktor a hlavní tahoun programu moderních dějin ve Vyšehradu, sám autor, přítomní besedující a poté následovala volná zábava u vína. Jak už název knihy napovídá, zajímavější než detaily akce je její obsah.

Karel Jech, bývalý zaměstnanec Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR (vydatné líhně autorů odborných a historických knih), pojal svou práci zeširoka a pokusil se navázat na Dějiny selského stavu Kamila Krofty. Ačkoliv byla v jeho řeči patrná nostalgie, neupadl do představy bukolické idyly na vsi a nejen, že vyjmenoval typické nešvary sedláka, ale na poznámku, že půda se přece nikdy neprodává, odpověděl, že půda se dříve také prohrávala v kartách a není dobré příliš se opájet starými hesly.

O kolektivizaci se mluvilo vlastně málo, autor chtěl především poděkovat zaměstnavateli, u nějž s prací začal a dovedl ji ke knize Soumrak selského stavu 1945-1960 (2001), a Vyšehradu, že mu umožnil její po-beletrizované přepracování a vydání. Hlavním autorovým zhodnocením bylo, že kolektivizace byla neorganická a k rolnictvu neférová. Připomenul, že Gottwald a jeho soudruzi v SSSR dobře viděli její následky, a proto Stalinovi v roce 1948 na Krymu slíbil, že se o kolektivizaci mluvit nebude, ale provede se. V diskusi padl dotaz, zda je pravda, že Dubček byl zvolen předsedou KSS, protože prosadil ve svém okrese nejtvrději kolektivizaci. Jech to nepotvrdil, ale nakonec řekl, že v době, kdy byl Dubček tajemníkem strany, docházelo k nejtvrdší kolektivizaci. Na východním Slovensku byla situace tvrdší, nebylo výjimkou vozit neohebné v noci autobusem po Slovensku, dokud se nevzdali a nepodepsali. Tam také začala v roce 1953 krize JRD spojená s vystupování z družstev, která vedla v roce 1954 k nové vlně rozkulačování.

Vzdor tomu, jak připomněl jiný z účastníků besedy, že až do roku 1960 platící ústava zajišťovala vlastnictví až 50 ha půdy a podniku do 50 zaměstnanců, bylo možné za kulaka označit kohokoli, kdo odporoval stranické disciplíně a vytrestat jej vnitrostátním vyhnanstvím, vězením (a samozřejmě vyvlastněním) či odvedením k černým baronům. Existovali však i zelení baroni - studenti odvedení před maturitou na státní statky, kde museli následně pracovat a žít, pro zájemce: Pavel Kovář: Otec kulak a syn zelený baron.

Na akci převládali lidé starší a profesně zainteresovaní, objevil se Vladimír Kučera, scénárista pořadu Historie CS a ing. Šebek z Asociace soukromého zemědělství ČR, který připomněl, že v roce 2004 se podařilo před Ministerstvem zemědělství instalovat pomník obětem kolektivizace.

Takže tak, abychom nezapomněli a nemuseli si prožívat - v duchu známého bonmotu - něco znova.

Doc. PhDr. Karel Jech, CSc. uvádí svou knihu, napravo sedící PhDr. Břetislav Daněk, odpovědný redaktor nakladatelství Vyšehrad