Akce Kulak

11 / 15

A2 kulturní týdeník | 3.9.2008 | rubrika: Společnost | strana: 21 | autor: michal kubálek
Kolektivizace jako destrukce venkova

Kolektivizace československého venkova představuje závažné a významné téma pro českou historiografi i. Jednalo se o proces, jenž hluboce poznamenal českou společnost tím, že během poměrně krátké doby prakticky zlikvidoval dosavadní sociální, majetkovou a hodnotovou strukturu českého venkova.

Kolektivizace je obsáhlé a významné téma, jež nabízí mnoho přístupů k výzkumu. Je možné analyzovat ideové základy kolektivizace zemědělství, zkoumat sociální proměny venkova a následky kolektivizace, srovnávat její různé podoby v zemích sovětského bloku, zabývat se svědectvími účastníků a obětí. Přestože perspektiv je mnoho, dosavadní česká vědecká a odborná produkce zůstala tomuto tématu dosti dlužna.
Z tohoto hlediska představuje monografi e Karla Jecha Kolektivizace a vyhánění sedláků z půdy, vydaná v nakladatelství Vyšehrad, zásadní publikaci. Jedná se o přepracovanou a doplněnou autorovu studii Soumrak selského stavu 1945–1960, vydanou v roce 2001 v řadě Sešitů Ústavu pro soudobé dějiny AV ČSR.

Destrukce tradičního života

Karel Jech charakterizuje kolektivizaci jako drastickou destrukci selského stavu vnímaného jako nositele tradičních způsobů života a jednání. Zkoumání kolektivizace tudíž předchází stručná charakteristika vývoje českého venkova a selského stavu do konce druhé světové války. Po nástinu situace, která vedla v roce 1946 k volebnímu úspěchu KSČ i v rámci českého venkova, se autor již přímo věnuje kolektivizaci. Její základní příčinu spatřuje ve vnitřním vývoji stalinského impéria; v rámci roztržky mezi sovětským a jugoslávským vedením prudce zesílil Stalinův tlak na unifi -kaci mocenských a sociálních poměrů v satelitních státech dle sovětského vzoru. Tomuto tlaku se československé vedení podle autora zcela přizpůsobilo s tím, že nadále zvažovalo již jen taktické detaily nastávající kampaně. Jech přistupuje ke kolektivizaci především jako k státně-represivnímu procesu – analyzuje právní normy a další mocenské nástroje využívané k nátlaku na sedláky, přičemž hlavní pozornost věnuje tzv. Akci Kulak, tj. organizovanému soudnímu postihu (spojenému s konfi skací majetku a násilným přesidlováním rodin obětí) vybraných rolníků, prováděnému od roku 1951 na základě tajné směrnice ministerstev spravedlnosti, vnitra a národní bezpečnosti. Na základě archivního výzkumu autor stanoví periodizaci Akce Kulak v letech 1951–1953, přináší odhad počtu postižených a popisuje i určité organizační a finanční problémy, jež přinesla místním mocenským institucím. Další pozornost je věnována doprovodným represivním kampaním, jako bylo například vylučování selských dětí ze zemědělských škol, odstraňování kulaků z národních výborů, a poté i další fázi kolektivizace ve druhé polovině padesátých let, kdy režim kombinoval metody nátlaku s hospodářskou podporou JZD. Po shrnutí následků kolektivizace v padesátých letech uzavírá autor práci stručným doslovem, charakterizujícím situaci selského stavu v současné době.

Represivní mechanismy

Kniha Karla Jecha je příkladem vysoce erudované a detailně provedené historické práce. Autor se opírá o důkladnou znalost archivních pramenů a využívá výsledky svého předchozího výzkumu dané problematiky (věnovaného např. úředním seznamům příslušníků selského stavu). Hlavním předmětem jeho zájmu jsou represivní mechanismy kolektivizace, tj. hlavní právní a administrativní nástroje využívané mocenským aparátem. Autor ukazuje i jejich konkrétní uplatňování v nižších patrech tehdejších rozhodovacích struktur na některých příkladech regionálního provádění kolektivizační politiky (např. na Poděbradsku). Zvláštní kapitoly jsou věnovány i kolektivizačnímu úsilí na Slovensku. Z analýzy jednotlivých represivních kampaní vyplývá autorovi i základní periodizace kolektivizace, v její vrcholné fázi se v podstatě kryje s jednotlivými etapami Akce Kulak. Velmi pozoruhodná je charakteristika problémů, s nimiž se kolektivizační proces potýkal v místním a regionálním měřítku (jednalo se především o nákladnost represivních akcí), přínosné jsou také souhrny následků celého procesu, nejednoznačnost čísel dává v tomto ohledu tušit nedokonalosti v samotné jeho evidenci. Menší pozornost je věnována charakteristice jednotlivých mocenských center podílejících se na kolektivizaci, autor vnímá instituce režimu jako jednotně působící mechanismus. Analýze jsou podrobeny i příčiny kolektivizace právě tak jako důvody střídání jednotlivých fází vrcholné represe klidnějšími obdobími, jež autor spatřuje především v taktickomocenských úvahách režimních špiček.

Svědectví i obžaloba

Význam práce Karla Jecha je dvojí. Představuje určitý „základní kámen“ pro zkoumání československé kolektivizace a jejích souvislostí. Další studium tohoto tématu v různých výzkumných perspektivách (sociologických, politologických, ekonomických, právních) bude nutně navazovat na poznatky a analýzy, které kniha přináší. Kromě toho je ale práce i osobním svědectvím a obžalobou. Svědectvím o tragických osudech lidí, jejichž životy byly zničeny či poznamenány nenávistnými kampaněmi a bezohledným násilím, a obžalobou režimu, jenž tyto způsoby jednání potřeboval k dosažení svých mocenských a ideologických cílů.

Karel Jech: Kolektivizace a vyhánění sedláků z půdy. Vyšehrad, Praha 2008, 336 stran.

Foto popis| Plakát anonymního autora z roku 1955

O autorovi| michal kubálek, Autor je historik.