Zdeňka HLEDÍKOVÁ, Arnošt z Pardubic. Arcibiskup - zakladatel - rádce (= Velké postavy českých dějin 10), Praha, Nakladatelství Vyšehrad 2008,349 s., ISBN 978-80-721-911-9.

Desátý svazek ediční řady, kterou vydává Nakladatelství Vyšehrad, přináší pojednání o životních osudech posledního pražského biskupa a současně prvního pražského arcibiskupa Arnošta z Pardubic. Jeho autorkou je přední česká medievistka a znalkyně středověkých církevních dějin. Sepsání monografie věnované osobnosti Arnošta z Pardubic nebylo lehkým úkolem, zvláště proto, že o životě i díle prvního pražského arcibiskupa bylo už napsáno mnoho. Arnoštovy životní osudy byly reflektovány ve většině dosavadních monografií o Karlu IV. i v pracích o dějinách pražské diecéze a Karlova vysokého učení a také v souvislosti se studiem vzniku a formování arcibiskupství a církevních reforem 14. století. Přesto však této výrazné a významné osobnosti českých vrcholně středověkých dějin dosud nebyla věnována kvalitní moderní monografie. Z. Hledíková sice navázala na starší práce historiků Václava Chaloupeckého a Jana Kapistrána Vyskočila, zároveň však již v úvodu upozorňuje na některé jejich nedostatky. S ohledem na to, jakým způsobem byly život a dílo pražského arcibiskupa doposud pojednávány, autorka upouští od narativního způsobu výkladu a představuje život a dílo Arnošta z Pardubic v nových rozměrech a v souvislostech středoevropských politických, církevních a kulturních dějin. K sepsání takto koncipované knihy Z. Hledíkovou kvalifikovala její dosavadní odborná práce. Dnes patrně není lepšího znalce církevní správy vrcholného a pozdního středověku pražské diecéze. Její znalosti se opírají nejen o domácí prameny církevní správy, ale také o panovnické písemnosti a zejména o prameny kuriální provenience.

V prvním plánu monografie stojí životní příběh Arnošta z Pardubic. K němu se postupně přidružují vedlejší, přesto však významné roviny jeho osudu. Kniha je logicky rozčleněna do sedmi tematických kapitol, které vrhají různé pohledy na životní osudy a dílo pražského arcibiskupa od jeho počátků (např. původ jeho rodu) až na práh moderní doby (např. pokusy o svatořečení a úctu k Arnoštovi). První dvě kapitoly, Počátky poněkud záhadné a Běh života a postup veřejného působení Arnošta z Pardubic, jsou věnovány vlastnímu životu a duchovenské kariéře hlavního hrdiny příběhu. Další dvě kapitoly (Působení Arnošta z Pardubic jako hierarchy a Vztahy s kurií) se podrobně zabývají jeho profesní dráhou, působením na arcibiskupském stolci a specifiky kontaktů Arnošta s papežským dvorem v průběhu jeho episkopátu. Kapitola s názvem Rodinné a osobní vztahy je věnována, jak už název napovídá, Arnoštově osobě, jeho péči o další členy rodu pánů z Pardubic, zejména sourozence, a jeho vazbám k členům arcibiskupského dvora. Závěrečné kapitoly (Lidská osobnost Arnošta z Pardubic a Posmrtná památka) představují literární a duchovní pozůstalost pražského arcibiskupa. Jsou zmíněny Arnoštovy zdroje duchovní inspirace v souvislosti s dochovanými nebo doloženými uměleckými a liturgickými předměty. Vedle toho jsou v poslední kapitole zachyceny ohlasy na Arnoštovo působení, jak se zrcadlí v různých pramenech, jeho mladší životopisy, nedokončený pokus o kanonizaci Arnošta a doklady o jeho kultu. Cenný Slovníček se patrně stane důležitou učebnicí církevní terminologie nejen pro laiky a širší odbornou veřejnost, ale také jako výborná vysokoškolská studijní pomůcka k dějinám církevní správy.

Vyprávění životního příběhu Arnošta z Pardubic přináší řadu známých událostí; ty jsou však interpretovány v nových, často méně předvídaných souvislostech. Teprve při čtení knihy Z. Hledíkové si uvědomíme, kdo všechno se podílel na politickém, diplomatickém a kulturním díle českého krále a římského císaře Karla IV., do jaké míry byly Karlovy plány jeho vlastními myšlenkami a jak dalece byl ochoten naslouchat svým rádcům. Arnošt z Pardubic byl jedním z určujících činitelů a (spolu)tvůrců Karlova díla. Důkladnost autorčina výkladu umožňuje čtenáři do velké míry poznávat osobní vztahy Arnošta k jiným veřejným činitelům, a to i ve velmi osobním kontextu, který by patrně při běžném diplomaticko-právním rozboru dochovaných textů zůstával skryt. Zajímavou ilustrací této kvality práce je např. interpretace Arnoštovy diplomatické mise v Avignonu roku 1346 v souvislosti s potvrzením volby Karla IV. za římského krále. Podobně působí úvahy na téma Arnoštova onemocnění při jeho pobytu v Avignonu na počátku šedesátých let a účinek tohoto prožitku na jeho další duchovní vývoj.

Obecně je asi v odborné literatuře nejznámější Arnoštovo reformní dílo při organizaci pražské diecéze a při budování moderního biskupského úřadu. Přesto však v této kapitole nabízí Z. Hledíková řadu podnětných zjištění. Jako příklad může posloužit rozbor Arnoštova podílu na stavbě pražského biskupského kostela (sv. Víta) a podkapitola věnovaná hospodaření arcibiskupství, která nejen přináší základní přehled o dochovaných pramenech účetní povahy, ale také osvětluje praktický chod správy biskupských statků a „podnikání" arcibiskupova úřadu a zahrnuje také jeho charitativní činnost. Často opomíjenou složkou života Arnošta z Pardubic je duchovní rozměr jeho působení. V závěru knihy je proto právě tento rozměr představen ze tří různých originálních pohledů: Arnošt jako autor, Arnošt jako inspirátor vzniku uměleckých (vesměs liturgických) předmětů a Arnoštův odkaz. Ve všech těchto momentech se Z. Hledíkové podařilo vystihnout osobnost pražského arcibiskupa velmi citlivě, včetně jeho osobní zbožnosti.

Kniha je zdařilou a moderní historickou monografií, srozumitelnou i pro poučeného laika - zájemce o české dějiny. Ve všech nahlížených souvislostech je zřejmé také pozadí Arnoštova díla, totiž to, že v mnoha ohledech navázal na práci svého předchůdce, biskupa Jana IV. z Dražic, jemuž Z. Hledíková rovněž věnovala samostatnou monografii. Po celé 14. století měla pražská diecéze štěstí na osobnosti, které usedly na její stolec. Jejich vzdělání, intelektuální a diplomatické schopnosti je předurčily k významnému podílu na celospolečenských událostech. Zůstává otázkou, zda dynamický vývoj diecézní správy v Čechách té doby, který nejen akceptoval reformy už provedené v jiných evropských diecézích, ale v některých momentech je překročil, byl v celoevropských souvislostech výjimečný nebo zákonitý. Na tuto otázku však mohou odpovědět jen další komparativní studie.

E. Doležalová