Giordano Bruno a hermetická tradice je snad nejproslulejším dílem známé britské historičky Frances A. Yatesové. Autorka, která si svou odbornou prací získala vícerá ocenění, v něm zúročila svá dlouholetá intenzivní studia evropského myšlení 15. až 17. století. Nejde o úzce zaměřenou brunovskou monografii, nýbrž spíše o osobitou perspektivu duchovních dějin mezi pozdní antikou a novověkem. Před čtenářem se zde otvírá široký průhled do myšlenkového světa italského filosofa 16. století, jenž – tvrdívá se – byl pro svou filosofickou pravdu o nekonečnosti vesmíru a nespočetném množství světů ochoten zemřít na hranici. Yatesová, která jako skvělá autorka dokázala těžký obsah odít lehkou literární formou, počíná své dlouhé líčení v pozdní antice, u tzv. hermetických spisů. Ty podle ní tvoří klíč k idejím florentské renesance 15. století, jež ovšem jejich autora mylně považovala za současníka Mojžíšova, ba za jeho předchůdce. Na tyto texty navazuje tradice „přirozené magie“ (Ficino), respektive „nebeské a kabalistické magie“ (Pico della Mirandola), jejíž vliv v 16. století a zejména právě u Bruna zkoumá druhá, hlavní, třetina knihy. Giordano Bruno je zde, proti všem tehdejším zvyklostem (kniha vyšla prvně roku 1964), interpretován zcela v rámci hermetické a magické renesanční tradice; z ní autorka interpretuje také Brunovo „umění paměti“, jeden z významných prvků jeho myšlení, jemuž o dva roky později věnovala samostatnou publikaci. Poslední část knihy osvětluje další pokračování tradice „Herma Trismegista“. V rozsáhlém portrétu se tu objevuje Tommaso Campanella, autor slavného utopického pojednání o Slunečním státě, jenž z Bruna čerpal. Cambridgeští platonikové H. More a R. Cudworth nebo anglický hermetik Robert Fludd představují různé reakce na zpochybnění „Hermova“ stáří I. Casaubonem. Právě Fluddovy polemiky s Keplerem, Descartem či Mersennem, s nastupujícím ryze matematickým viděním světa a s novou vizí vědy tvoří pozoruhodný závěr celého, dnes již klasického líčení. Vzdor létům, jež uběhla od jeho prvního vydání, i vzdor některým dílčím kritikám je to podání stále živé a podnětné. Konečně se dostává do rukou i českému čtenáři.