| P. G. Wodehouse Pan Galahad zasahuje | |
2 / 2 |
Přeložil Ivan Vávra Vyšehrad 2008, 176 s.
Když Wodehouse, tak Adolf Born. Když typické anglické prostředí, pak zámek Blandings přibližně z 15. století v hrabství Shropshire. Tentokrát však nejde jen o lásku ke křehkým ženám, ale také k chovné prasnici zvané Carevna, a tím, kdo má rozum v hrsti, není sluha, nýbrž jeden z členů starého šlechtického rodu, zvaný Gally.
I když i to lze tvrdit pouze s jistými výhradami. Jinak je ale všechno v nejlepším pořádku. Ačkoli je příběh započat v jisté věznici kdesi v Americe – nehorázné zemi, kde vajíčka naměkko rozpatlávají do sklenic –, na rozdíl od autora (Wodehouse se narodil v Anglii, ale roku 1955 se stal občanem Spojených států) se vbrzku vrací zpět na evropský kontinent. Čtenář se tedy opět dočká příběhu ze staré dobré Anglie a bonmotů typicky wodehouseovských – „Sam smutně pozoroval mouchu, jež seděla na sifonové lahvi a mnula si zadní končetiny, jak mouchy činívají…“ anebo: „Puffy Benger bezvýchodně propadl jakési ženštině, která ho svedla k předčítání básně Ty bílé ručky, které jsem miloval kdys v Šalimaru.“ Dynamický oblouk stěžejních postav i četných figurek se klene od dobrého Galahada s laskavým srdcem přes početnou rodinu až k jeho sestře, přísné lady Hermioně, která je schopna udeřit svého bratra tupým předmětem jedině tehdy, když žádný tupý předmět nemá po ruce, a pro zajištění své krásné, leč poněkud hloupé dcery je odhodlaná prakticky ke všemu.

















STAŇ SE FANOUŠKEM FACEBOOKU - VYŠEHRAD nakladatelství