| PAMĚTNÍK BOJŮ V INDII |  |
13 / 15 |  |
JAK VYPADALA HLÍDKA U TOBRUKU, VYPRÁVÍ JOSEF HERCZ – HRDINA 11. ČESKOSLOVENSKÉHO PLUKU. ZA ZÁCHRANU KAMARÁDA DOSTAL VÁLEČNÝ KŘÍŽ.
a průzkumné a výzvědné hlídky k italským liniím u Tobruku mě vysílali často. Postupně jsem měl ‚zemi nikoho‘ mezi ‚červenou linií‘ a italskými pozicemi zmapovanou. Než jsme se dostali k Italům, museli jsme projít přes tři kamenná pouštní údolí. Teprve tam jsme mohli protivníka ‚odposlouchávat‘ a zjišťovat jeho pozice,“ vypráví brigádní generál MUDr. Josef Hercz, kterému trvalo víc než rok, než se ze Slovenska prokousal k 11. československému pluku v Africe.
Po okupaci Československa Němci zavřeli vysoké školy a Hercz musel odejít ze studií medicíny.
Později utekl před nacisty lodí po Dunaji, ztroskotal ve Středozemním moři, prošel arabským vězením… „V listopadu 1941 jsme na jednu noční hlídku vyrazili společně s velitelem čety poručíkem Kleinem, vojíny Karlem Štolbou a Vladimírem Chalupou. Když jsme se přiblížili k italským pozicím, nepřátelská hlídka nás odhalila.
Slyšeli, jak nám pod botami křupe štěrk. Italové se pokusili Kleina zajmout. Ten ale po nich hodil granát. Celý terén kolem nás osvětlili a navedli na nás prudkou palbu.
Okamžitě jsme se stáhli. Jen Chalupa se pod palbou špatně zorientoval a rozběhl se Italům přímo do náruče. Ztratili jsme ho z dohledu a nevěděli, co se s ním stalo.
Klein utrpěl při ústupu průstřel paže. Jako medik jsem mu poskytl první pomoc. Společně se Štolbou jsme mu pak pomohli zpět k našim. Za to jsem dostal Československý válečný kříž 1939. Další noc jsme měli velikou radost. Vojín Chalupa se objevil zpátky. Den a noc strávil v zákopu těsně před italskými liniemi a bál se pohnout, aby ho nezastřelili. Teprve za tmy utekl,“ vzpomíná dnes jedenadevadesátiletý Hercz, který režiséru Václavu Marhoulovi pomáhal coby odborný poradce. Po stažení československého praporu z Afriky bojoval v roce 1944 u francouzského přístavu Dunkerque, mimochodem společně s plk. Otmarem Malířem…
***
Příběhy Josefa Hercze, Otmara Malíře a dalších československých vojáků si přečtete v knihách Františka Emmerta Češi ve wehrmachtu a v připravované Češi u Tobruku.
Více na webu www.ivysehrad.cz
Plk. Otmar Malíř, který se v roce 1944 vyznamenal v bojích u Dunkerque jako člen Československé samostatné obrněné brigády generála Lišky, se narodil ve špatnou dobu na špatném místě. Jako občan Slezska musel v září 1942 narukovat do wehrmachtu a po výcviku spolu s dalšími čtyřiceti sedmi Čechy putoval k Afrika Korps v Libyi a Tunisu. „Absolutní poslušnost a tvrdá disciplína se vynucovaly hrozbou brutálního postihu i za nepodstatné přestupky. Ve wehrmachtu vše fungovalo neosobně, organizace byla téměř dokonalá. Na jedince se nebral ohled,” říká plk. Malíř. Do severní Afriky se dostal 1. března 1943. Měl obsluhovat čtyřhlavý protiletadlový kulomet a automatické dělo. Jenže střílet na Angličany nechtěl, a tak si hrál na blba. Velitel ho vyhnal do dílny k mechanikům. I tak ho během ústupů málem zabila britská stíhačka. Jakmile se ocitl v zajateckém táboře, přeběhl Malíř k Britům a později se stal členem čs. obrněné brigády.
Foto popis| Vojáci Deutsche Afrika Korps kempují v Libyi
Foto autor| FOTO: ISIFA/GETTY IMAGES
O autorovi| TEXT: ADAM MARŠÁL, MAXIM
STAŇ SE FANOUŠKEM FACEBOOKU - VYŠEHRAD nakladatelství