Boha, církev ani vlast nikdy nezradím!

3 / 15

Naše rodina | 16.12.2008 | rubrika: Portrét | strana: 22 | autor: Jana Šilhavá
JOSEF BERAN

Kardinál Josef Beran, kandidát na blahorečení, je osobností, v níž se jako nitky sbíhají všechny těžké osudy 20. století. Byl vězněm nacistického i komunistického režimu. Jako jediný měl tu čest být pohřben v místech vyhrazených pouze papežům. Letos uplyne 120 let od jeho narození.
Postavou byl malý

Prvnísyn manželů Beranových přišel na svět v Plzni 29. prosince 1888 za třeskuté a nevlídné zimy. Pokřtěn byl 9. ledna a jméno Josef dostal po otci. Rodina žila skromně, protože učitelské platy nebyly vysoké. Ve svém prvním rozhlasovém projevu vzpomínal Josef Beran už jako arcibiskup vděčně na své rodiče, jak ho vedli k lásce k vlasti, přírodě, umění a ke všemu českému. Na plzeňském gymnáziu měl nejraději latinu a řečtinu, ve vyšších třídách pak přírodopis. Přemýšlel o medicíně, ale nakonec se po maturitě rozhodl pro kněžství.
Celý život ho trápila jeho malá postava. Později přiznal, že se nejednou modlil za to, aby povyrostl. A dodával, že ho tento nedostatek možná uchránil před mnoha pokušeními, a kdoví, zda by nepřeslechl Boží volání, kdyby měl urostlou postavu jako jeho mladší bratři Jaroslav a Slavoj.
Bohosloví odjel studovat v roce 1907 do Říma na Papežskou univerzitu. Knězem se stal roku 1911. Po získání doktorátu teologie se třiadvacetiletý Josef vrací domů. Primici na domácí půdě slavil v Plzni 5. července 1912.

Velký duchem

První kaplánske místo nastoupil ve farnosti Chýše na Karlovarsku, o rok později, 1913, byl přeložen do Proseku u Prahy a krátce po vypuknutí první světové války byl jmenován kaplanem v Praze-Michli. V letech 1917-1928 působil jako učitel, posléze jako ředitel Ženského učitelského ústavu sv. Anny v Ječné ulici. Tam, stejně jako v pozdějším životě, přicházel do kaple v půl páté ráno a modlil se breviár vkleče před svatostánkem. Zůstával v kapli dlouhou dobu, pokud ho nevolaly jiné povinnosti. Josef Beran byl velkým ctitelem Nejsvětější svátosti. Však si také později jako své arcibiskupské heslo zvolil dvě slova: Eucharistie a práce.
Dalším mezníkem jeho života se stal rok 1929, kdy byl jmenován profesorem pastorální teologie na Teologické fakultě Univerzity Karlovy. Po třech letech se stal rektorem Arcibiskupského kněžského semináře.
Za heydrichiády byl zatčen a dva a půl roku vězněn v koncentračních táborech Terezín a Dachau. Epidemii skvrnitého tyfu přežil jen zázrakem, ale nikdy si nestěžoval. Do Prahy se vrátil po osvobození 26. května 1945 a hned v červnu se zúčastnil velkých oslav na poděkování Matce Boží staroboleslavské. Jeho kázání před Palladiem země české přeneseným do kostela Božského Srdce Páně na Vinohradech zůstalo nezapomenutelné.

Vyhnancem doma

Jmenování Josefa Berana pražským arcibiskupem vzbudilo v české veřejnosti nadšení. Slavné biskupské svěcení 8. prosince 1946 na svátek neposkvrněného početí Panny Marie bylo prvním od dokončení Svatovítské katedrály. Po převratu v roce 1948 se jindy mírný a ve styku s blízkými i velmi ústupný arcibiskup odmítl podřídit komunistickému režimu. V očích věřících se tak stal hrdinou a symbolem odporu. Poté, co se v katedrále sv. Víta plné provokatérů pokusil přečíst tzv. boží tělový pastýřský list, ve kterém otevřeně odsuzoval komunistický režim, stal se v letech 1949-51 vězněm ve vlastním paláci. Až do roku 1963 pak byl internován na různých „neznámých" místech po celých Čechách. Ani pak nesměl vykonávat svůj úřad a zdržovat se v Praze.

Římský exil

V roce 1965 byl jmenován kardinálem. Představitelé režimu sice Beranovi povolili převzít kardinálsky klobouk, cesta do Říma však pro něj ve skutečnosti znamenala vyhoštění. Josef Beran se v nových podmínkách ve Vatikánu pustil do práce. Jako jediný český biskup promluvil na II. vatikánském koncilu. V projevu O svobodě svědomí se mimo jiné vyslovil pro rehabilitaci Jana Husa.
Poslední čtyři roky nedobrovolného exilu ve Vatikánu i při kardinálskych návštěvách svobodných zemí Evropy a zámoří hlasitě vystupoval na obranu církve a za obnovu demokratického zřízení v Československu. Mezi krajany v exilu získával morální kredit osobnosti srovnávané s T. G. Masarykem.
Naděje na arcibiskupův návrat definitivně vyhasla v sobotu 17. května 1969. Když pak komunistická vláda nepovolila převoz těla Josefa Berana do vlasti, papež Pavel VI. rozhodl, že český kardinál bude pohřben po boku papežů v kryptách chrámu sv. Petra v Římě.
Před deseti lety byl zahájen jeho beatifikační proces. Aby mohl být úspěšně dokončen, je zapotřebí alespoň jednoho zázraku.

***

Nenechte si ujít nový dokumentární film o životě kardinála Josefa Berana, který uvede Česká televize. Knižně vyšel jeho životní příběh letos v nakladatelství Vyšehrad.