Vítězství komunistické strany v únoru roku 1948 a poměrně snadné nastolení její diktatury v následující době se všemi násilnostmi a zločiny byly umožněny i mravní nedostatečností českého národa, podlomeného ve své vůli bránit svobodu, samostatnost a právo tragickými událostmi Mnichova a následující německou okupací. Tím výrazněji uprostřed morálního marasmu oněch dní vystupuje osobnost pražského arcibiskupa Josefa Berana, který hned na počátku oné smutné epochy neváhal otevřeně vystoupit proti zvůli komunistických úřadů, usilujících o postupnou likvidaci církve a potlačení svobody svědomí. Je s podivem, že přes množství osobních vzpomínek i zmínek v historické literatuře nevznikl dosud souhrnný životopis této výrazné historické postavy.

Předkládaná kniha, kterou napsal známý publicista Bohumil Svoboda částečně s pomocí materiálu, zanechaného zesnulým profesorem Katolické teologické fakulty v Praze J. V. Polcem, je tedy prvním dílem tohoto druhu. V chronologickém sledu líčí život budoucího kněze a pedagoga J. Berana od jeho narození a dětských let v Plzni, přes studia v Římě a úspěšnou učitelskou činnost v Praze, až k jeho věznění v koncentračním táboře Dachau. V době poválečné následovalo uvedení do úřadu pražského arcibiskupa. Autor probírá politické zrání svého hrdiny do konce roku 1947 a pak se soustřeďuje na jeho statečné veřejné vystoupení proti komunistické svévoli a tíživou dobu jeho mnohaleté internace, již zakončil až jeho odchod do Říma po jmenování kardinálem.

Na čtenáře až dojemně zapůsobí líčení toho, jak žil tento velekněz do posledních dnů ve vnitřním spojení se svou těžce zkoušenou vlastí, jak se alespoň na vlnách rozhlasu snažil svým věrným podávat posilu. Jeho odvaha a vytrvalost mu v mysli národa zajistily trvalou památku, která ho vyzvedla mezi nejvýznamnější Čechy 20. století.