„Ptáte se mě, jak jsem se stal bláznem. Přihodilo se to tak: Jednou, dávno před tím, než se zrodili mnozí bohové, jsem se probudil z hlubokého spánku a shledal jsem, že mi byly ukradeny všechny masky, sedm masek, jež jsem vytvořil a nosil v sedmi životech…“

Těmito slovy začíná další kniha jednoho z nejoblíbenějších arabských spisovatelů Chalíla Džibrána (1883 až 1931), který ovšem většinu své literární tvorby, včetně své nejslavnější knihy Prorok, vydal v angličtině. Přestože valnou část svého života prožil ve Spojených státech, prostředí rodného Libanonu, jeho příroda a starobylé arabské legendy a lidové příběhy zanechaly v jeho psaní svůj otisk.

Ve výboru Blázen a jiné paraboly nalezneme díla z obou jeho tvůrčích období, arabského i anglického. Se sbírkami nezřídka ironických parabol a básní v próze ukazujících egoistické vztahy mezi lidmi „Blázen“ (1918), „Předzvěst“ (1920) a „Poutník“ (posmrtně 1933) kontrastuje Džibránovo rané dílo „Chalíl neznaboh“, v němž zaznívá obžaloba sociální nespravedlnosti soudobé libanonské společnosti, ale i kult ženství a víra v předurčenost lásky.