Zůstává (neprávem) více v pozadí i dnes, těžko se s jeho srozumitelným životem a postojem srozumitelně nakládá. Řeč je o Karlu starším ze Žerotína. I když samozřejmě nevykreslíme postavu božskou, bez chyb, přesto jeho osobnostní a politický (náboženský) profil by mohl sloužit za příklad určité ctnosti politika, nebo alespoň nezáludného jednání. Bohužel, jak již bylo řečeno, držet se zlaté střední cesty s vizí klidného rozvoje a pokroku, pohybovat se v tradicích i mezích slušnosti, nevyužívat lákavosti hřmotných výměn dresů, to se asi nějak nenosí a nenosilo.
 
                               

Na druhou stranu můžeme označit Žerotína jako člověka statečného: dokázal si udržet v době nepřehledných zvratů pevnou víru otců a zároveň respektovat vůdčí postavení svého panovníka a krále. Toto diplomatické „lavírování“, ač mu dějiny i rozumné hodnocení dalo za pravdu, v době bělohorského třeštění bylo považováno když ne za zradu, tak za veliký otazník. Nu což, revoluce, vzpoury, války, si žádají černobíle okázalé hrdiny. To, že jednou jsou černí jako saze, aby dle potřeby úplně zbělali, se ponechává raději kdesi v tlející tichosti.
 
                                             

Vzdělané a zásadové osobnosti typu Žerotína to nemají lehké a v lepším případě se raději uchylují do politické nebo i společenské izolace. Karlovy postoje a názory lze dokumentovat nejen z jeho chování, ale i z rozsáhlé korespondence, již vedl s významnými Evropany té doby, např. s chráněncem J. A. Komenským nebo náboženským protivníkem kardinálem Františkem z Dietrichsteina. K porozumění jeho jednání, hlavně vztahu císařské moci a náboženského přesvědčení, po nespravedlivém odvolání z moravského zemského soudu přispívá spis Apologie a další memoáry.
  
                               

Karel st. ze Žerotína (Brandýs nad Orlicí 1564 – Přerov 1636) náležel k žerotínské větvi náměštské, která měla své statky na západní Moravě s centrem v zámku Náměšť nad Oslavou. Byl vychován v duchu tradic Jednoty bratrské. Vzdělání získal nejdříve v bratrské škole v Ivančicích, poté studoval na protestantských univerzitách v Heidelberku, Basileji a Ženevě. V roce 1594 se stal členem moravského zemského soudu, po smrti svého strýce Bedřicha ze Žerotína převzal neformální vedení moravských nekatolických stavů. Po krátké odmlce se vrací do vrcholné politiky, když se v mocenské roztržce postaví v roce 1608 na stranu Matyáše. Po libeňské smlouvě získal funkci moravského zemského hejtmana. Nejvíce kontroverzním je jím podpořená neutralita Moravy v době stavovského povstání, jeho osobní loajalita ke katolickým Habsburkům jako panovníkům a náboženská tolerance. To mu sice později přinese pouze malý postih, z něhož vytěží možnost záchrany pro kněze Jednoty bratrské. Nicméně Moravu alespoň na nějakou dobu dobrovolně opouští i přesto, že dostal výsadní právo si ponechat některé statky.
 
                                             
                                           _{Renesanční zámek v Náměšti}
 
Krásný vhled do života, ale hlavně názorů a postojů velice vzdělaného renesančního aristokrata, kacířského barona a “neúspěšného” dona Quijota přináší  studie Tomáše Knoze. V netradičně pojaté životopisné knize Karel st. ze Žerotína ho vykresluje jako celistvou manýristickou osobnost, jež přes určitou dobovou melancholii určitě dosahuje, alespoň vzděláním a jeho důslednou aplikací na život (tedy nikoli válečným uměním, zde vystřízlivěl už po návratu z francouzského bojistě), na své mnohé známější současníky (Rudolf II., Albrecht z Valdštejna nebo Jan Ámos Komenský).
 
Nestaví ho pouze do řady moravských politiků s velice moderním přístupem k vnitřnímu prožívání náboženství a snahou oddělit ho od politiky, ale objevuje v něm i organizátora a mecenáše kulturního života, vášnivého sběratele knih, stavitele zámků a v neposlední řadě i slušného hospodáře.
 
                                            

Muž kultivovaného ducha se svobodnou vůlí, kterého modelovala a ovlivňovala dramatická a konfliktní doba přelomu 16. a 17. století, kladl velký důraz na vzdělání a odpovědnost jednotlivce. Tím se stává blízkým a čitelným dnešní době možná více než té své, kterou až nutkavým hledáním obecného dobra, sarkastickým hodnocením konverze, účelnou tolerancí k odpadlíkům, moudrostí i ryzí láskou k rodině, překročil.

_{Knoz Tomáš: Karel starší ze Žerotína
Vydalo nakladatelství VYŠEHRAD v roce 2008}