Internet Media Monitoring - NEWTON Media, a.s. http://www.newtonmedia.cz

Vnímavý poutník ze Žerotína

Respekt | 5.1.2009 | : Kultura | : 56 | : Martin nodl

Zdařilý životopis výjimečného šlechtice

Z hlediska historika by se mohlo zdát, že k osobě Karla staršího ze Žerotína (1564-1636) už není co dodat. Pro jedny je tento vzdělaný moravský evangelík, který mimo jiné bojoval v roce 1591 ve Francii na straně hugenotů, zrádcem, jenž se během stavovského povstání postavil zády vůči jeho vůdcům a de facto se tak přidal na stranu Habsburků. Pro druhé je spíše pragmaticky uvažujícím politikem, který sice nesouhlasil s radikály, ale zato našel v pobělohorské době násilné rekatolizace způsob, jak tiše podporovat členy jednoty bratrské, a zůstal jí až do smrti oddán.
Tomáši Knozovi, autorovi knihy Karel starší ze Žerotína, se přesto povedlo najít k tradičním výkladům alternativu a vydat se neprošlapanou cestou.

křesťan i podnikatel

Historické životopisy, se kterými se dnes setkáváme nejčastěji, se většinou snaží v chronologické posloupnosti vyprávět o zásazích jedinců do velkých politických dějin. Knoz na to šel jinak. Pokusil se napsat vyváženou a komplexně pojatou biografi i muže, který byl zároveň hluboce věřícím křesťanem s širokým rozhledem po evropské politice i mecenášem umění a schopným podnikatelem. O této schopnosti Karla staršího ze Žerotína vypovídá to, jak cílevědomě budoval své rozsáhlé panství, opírající se o několik enkláv: Brandýs nad Labem, Rosice, Náměšť nad Oslavou a Třebíč.
Jeho majetkové poměry však značně utrpěly hospodářskou krizí na počátku 17. století, která se ještě prohloubila válečnými operacemi a dopady konfi skační politiky. V letech 1628-1629 nakonec nedokázal zabránit rozkladu žerotínských držav, neboť kvůli majetku nebyl ochoten zřeknout se praktikování bratrské víry. Raději zvolil exil ve Vratislavi, s tou výsadou, že si mohl ponechat východočeské brandýské panství, jehož výnosy vydržovaly jak Karlův vratislavský dvůr, tak mnohé bratrské kazatele a emigranty.
Nejpřekvapivější stránku biografi e představují pasáže, v nichž Tomáš Knoz využívá své umělecko-historické vzdělání. Detailním způsobem v nich líčí Karlovo budování šlechtických sídel v duchu renesančního manýrismu, nejvýrazněji v Rosicích a Náměšti, kde nechal gotické hrady přebudovat na arkádové zámky. V architektonickém programu žerotínských staveb, stejně jako v jejich ikonografi cky promyšlené výzdobě, Knoz spatřuje jistý paradox. Podle něj totiž Karlova záliba v antikvizujících prvcích neladí s představou přísného hugenotského venkovského šlechtice, kterou se o sobě pokoušel šířit.
Na základě dochovaných knih a zmínek v Žerotínově korespondenci Knoz rekonstruoval i jeho zájem o knihy, který dalece přesahoval reprezentativní sběratelství šlechticů jeho doby. Karel byl vnímavým čtenářem a věnoval se četbě teologie, kterou vedle práva a cizích jazyků vystudoval. Světská literatura ho patrně příliš nezajímala, stejně jako nepatřil k milovníkům okázalých dvorských slavností. I přes zálibu v architektuře to byl asketa kalvínského ražení.
Dokazují to i úvahy o nemoci a smrti, které se od dvacátých let 17. století opakovaně objevují v jeho dopisech. A k tomu míří i jediná malá výtka, kterou je snad možné na adresu jinak velmi zdařilé Knozovy biografi e udělat: pokud bychom měli Karla staršího ze Žerotína přirovnat k nějaké literární postavě, pak rozhodně spíše ke Komenského poutníkovi než k Cervantesově donu Quijotovi, jak Knoz opakovaně navrhuje. Q tomáš knoz: karel starší ze žerotína Vyšehrad 2008, 368 stran

Foto popis|

O autorovi| Martin nodl, Autor je historik.