Jednou z nejvýznamnějších osobností našich dějin předbělohorské doby je bezpochyby Karel starší ze Žerotína, neformální vládce Moravy, diplomat, kulturní a náboženský mecenáš. Monografie brněnského historika, docenta historie na Masarykově univerzitě Tomáše Knoze přibližuje postavu mocného velmože z mnoha stran a zasazuje jeho nejednoznačnou osobnost do bohatého a přitažlivého obrazu rozbouřené doby, v níž bylo Karlu staršímu ze Žerotína dáno žít. T. Knoz se věnuje Žerotínovu výjimečnému vzdělání, nabytému v předních střediscích humanistické učenosti, i jeho neobyčejně intenzivním cestám po Evropě, kariéře válečné i politické. Můžeme sledovat jeho účast při utváření zemského práva i angažmá ve stavovském povstání, kdy mu připadla nevděčná role „mezi dvěma stranami“, s vazbami jak na odbojnou nekatolickou šlechtu, tak na císařský dvůr. Karel starší ze Žerotína, přední šlechtický stoupenec Jednoty bratrské, zůstal přes všechny dějinné zvraty věrný své víře – podporoval osobně Jana Amose Komenského, na svých panstvích poskytoval ochranu bratrským duchovním a i po Bílé hoře tak po jistou dobu zdržoval stav předbělohorské náboženské tolerance.

Významné místo v životě Karla staršího ze Žerotína zaujímá jeho činnost coby mecenáše kulturních a uměleckých děl, stavitele zámků, podporovatele literární tvorby a budovatele knihovny výjimečné velikostí i uspořádáním. Práce T. Knoze neopomíjí ani tyto stránky osobnosti muže vpravdě renesančního záběru, stejně jako jeho osobní, rodinný život, víru a zbožnost, ale například i vztah k poddaným na žerotínských panstvích. Podává tak plastický obraz složité a mnohostranné osobnosti moravského šlechtice – Dona Quijota ve spletitém labyrintu bouřlivé doby.