„Představte si, že stavíme katedrálu. Sedíme na chladné zemi, nejsme v nebi, třeba i prší. Tesáme kameny, to jest čteme staré texty, probíjíme se gramatikou, zápasíme se svými nároky, když se chceme rozdělit s bližním, signujeme svůj kámen jako v gotické huti, ne abychom se chlubili, ale abychom potvrdili, že stojíme za tím, co prošlo našima rukama a na čem jsme pracovali. Katedrála je vysoká a strmá. Roste pomalu. Třeba budeme zítra odvoláni a nedožijeme se toho, až bude sklenut chór. Ale Bůh může všecko. Třeba nás vír Ducha uchvátí vzhůru jako Elijáše – nad bídu lidského ulpívání, nad strmou výšku katedrál. Strohá katedrála, strohé křesťanství. Dej nám Bůh neumět víc než Krista ukřižovaného.“

Těmito slovy uzavřel 19. srpna 2006 prof. Jan Heller rozhlasový pořad, ve kterém se pokusil vysvětlit posluchačům, na čem mu lidsky i teologicky záleží. A těmito slovy se uzavírá i druhý svazek přepisu rozhlasových rozhovorů nad biblí, které s ním natočil Petr Vaďura. Poslední Ranní slovo s prof. Hellerem vysílala stanice Vltava 13. ledna 2008, dva dny před jeho odchodem z tohoto světa. Několik měsíců předtím vydal Vyšehrad první svazek rozhovorů s Janem Hellerem nazvaný Znamení odkazující k nebi. Do tohoto svazku však nemohly být zahrnuty všechny jeho biblické rozhovory, proto nyní vycházejí i texty zbývající.