„Vyprávění o zázracích“ (Dialogus miraculorum) je rozsáhlá sbírka exempel – vyprávění, jež kazatelé středověku vkládali pro větší živost a navázání kontaktu s posluchači. Její autor, cisterciácký mnich porýnského kláštera v Heisterbachu, do ní na počátku 13. století shromáždil velké množství jednotlivých vyprávění vybraných ze svých kázání, a bývá považován za jednoho ze zakladatelů exempla jako samostatného žánru. Vedle svého díla nejznámějšího byl Caesarius autorem souborů kázání, dalšího spisu podobného Dialogu nazvaného Osm knih zázraků a několika oslavných životopisů soudobých osobností.

Svou nejproslulejší práci uspořádal Caesarius ve dvanácti oddílech, jejichž sled odráží průběh života mnicha – od vstupu do řádu, pokání a vyznání vin, přes neustálý boj s pokušeními a svody a úklady ďábla, až po umírání a smrt. Významné místo náleží posilám, jichž se mnichu (a člověku vůbec) dostává na obtížné cestě života, především Panně Marii, ochránkyni věřících a ve zvláštní míře cisterciáckého řádu, ale stejně tak svátosti eucharistie – těla a krve Páně. Velký prostor zaujímají nejrůznější vidění, spojená s všudypřítomným průvodcem středověkých lidí – ďáblem. Jak sám název napovídá, má sbírka formu rozhovoru mezi mnichem a novicem. V něm hrají hlavní roli příběhy, ale dostává se i na výklady o významu věroučných pojmů, symbolice čísel, původu slov.

Autor Dialogu miraculorum v sobě nezapře zvídavého a bystrého pozorovatele světa kolem sebe, především světa lidí a jejich radostí, trampot a úzkostí, jimž dokázal vnímavě naslouchat. Podařilo se mu proto zachytit život své doby v překvapivém bohatství témat a pohledů – čtenář exempel se dozví mnohé o hospodářských, sociálních, náboženských i kulturních dějinách vrcholného středověku. Hrdiny Caesariových vyprávění nejsou v první řadě „velcí“, slavné osobnosti jeho doby, ale obyčejní současníci, muži a ženy, především v nejbližších klášterech řádu a jejich okolí. Díky tomu je Caesariova sbírka téměř nevyčerpatelným zdrojem poznatků o každodenním životě, mentalitě a sociálních vztazích lidé své doby.

„Velkých dějin“ se však příběhy Dialogu také dotýkají, například při líčení křížové výpravy proti jihofrancouzským albigenským. Těmto pasážím věnovali zvýšenou pozornost badatelé zabývající se dějinami středověkých herezí. Ale zdaleka nejen oni. Význam Vyprávění o zázracích oceňovali a oceňují medievisté a všichni, kdo se zabývají dějinami a kulturou středověku. Jacques Le Goff využil mimo jiné kapitol věnovaných očistci, různým viděním či lichvě, z Caesaria vydatně čerpali také Georges Duby, Jean-Claude Schmitt či Aron Gurevič. Caesariův soubor exempel byl znám již ve středověku i v českém prostředí – několik z jeho vyprávění přepracoval ke konci 14. století tvůrce sbírky Olomouckých povídek. Právě předkládaný výbor Jany Nechutové se nesnaží ze sbírky vybírat jen příběhy, ale citlivě je ponechává v jejich původním kontextu. Nechme se tedy uvést do podivuhodného světa Caesariových zázračných vyprávění!