K nejzajímavějším a nejhlouběji zakořeněným tradicím lidové kultury našich zemí patří lidové pašijové divadlo, připomínající a zpřítomňující scénickým způsobem utrpení Ježíše Krista. V posledních dvou desetiletích se pašijové hry obnovují a začínají hrát na mnoha místech Čech a Moravy a právem k sobě poutají pozornost. Vojtěch Ron, herec, severočeský patriot a uznávaný badatel v oblasti lidového divadla, zasvětil nejvíce času a úsilí právě zkoumání tohoto podivuhodně životaschopného fenoménu naší lidové kultury. Ve své badatelské práci šťastným způsobem spojil několik osobních předpokladů – svou hereckou profesi, jíž se se zaujetím a nadšením věnoval celý život, zakořenění ve svém rodném kraji, severovýchodních Čechách, a svou víru a ukotvenost v křesťanské tradici. Ronovy texty zařazené v tomto výboru se soustřeďují kolem oblasti Horního Pojizeří a severovýchodních Čech, v době mezi polovinou 18. a koncem 19. století. Jednotlivé kapitoly zařazují pašijové hry v tomto regionu do širšího středoevropského kontextu, objasňují jejich kořeny v tradici mystérií středověku a velkopátečních pašijových procesí baroka, sledují zákazy pašijových her v době osvícenského konce 18. století i jejich další osudy v podobě „sousedského“ divadla 19. století. Všemi texty knihy prostupuje citlivost pro mentalitu a víru oněch „sprostných“ – prostých, neučených sousedů a zároveň tvůrců a představitelů pašijových her, a schopnost evokovat dávno zašlá představení v jejich původní živosti a zaujetí, s nímž byly provozovány.