Recenze

Horní navigace

podrobné hledání

Přeskočit menu na obsah stránky

ivysehrad / Recenze

Co s článkem:

Recenze - Kam se v Praze chodilo za múzami - Právo

Česká kultura vznikala nad kávou i pivem

Právo | 5.8.2009 | : Kultura | : 13 | : František Cinger

YVETTA DÖRFLOVÁ A VĚRA DYKOVÁ VYDALY KNIHU O PRAŽSKÝCH KAVÁRNÁCH A HOSPODÁCH

* Kam se v Praze chodilo za múzami se jmenuje vaše kniha věnovaná literárním salónům, kavárnám a hospodám a nabitá osobnostmi. Jak dlouho vznikala?

Věra Dyková: Nápad se zrodil už před osmi lety. V té době jsme nepřemýšlely o knize, ale o výstavě. V roce 2007 jsme připravily na toto téma z materiálů uložených v Památníku národního písemnictví rozsáhlou výstavu v prostorách letohrádku Hvězda. Mezi jejími návštěvníky byl i ředitel nakladatelství Vyšehrad ing. Pravomil Novák. Výstava se mu líbila, a proto nám nabídl, abychom z materiálů použitých na výstavě vytvořily knihu.
Yvetta Dörflová: Naše kniha je koláží fotografií a obsáhlých i stručných citátů z autobiografické beletrie, korespondence, ale především z bohaté a početné memoárové literatury. Procházíme se v ní pražskými ulicemi, touláme se po Praze a současně procházíme téměř dvěma staletími setkání se známými literárními osobnostmi a jejich díly.

* Dá se také říci, která literární díla to byla?

V. D.: Na to se nedá stručně odpovědět. Lidé se setkávali, ať už to bylo v salónech nebo v kavárnách a hostincích, a při většině setkání nešlo jen o bezúčelnou zábavu, ale i o diskuse, při kterých se rodilo něco nového. Jednalo se o počátek nové české kultury v nejširším slova smyslu. Vznikaly zde rituály a vše bylo prožíváno jako vzrušující hra, kterou někteří hráli smrtelně vážně, jiní se na ni dívali s odstupem.
Y. D.: Celé to prostředí, kam se chodilo za múzami, to znamená jak za zábavou, tak za vzděláním, současně ovlivňovalo demokratický charakter české kultury. Hosta, s kterým jste se jeden den setkali v některém z pražských salónů, jste další den potkali v jedné z mnoha kaváren, nebo i v poslední putyce na periferii Prahy.

* Čím se jednotlivé kavárny nebo společnosti lišily?

Y. D.: To si čtenář zajisté najde v naší knize. Kniha zachycuje dobu přibližně od poloviny 19. století až do 2. světové války. Nejenže každé období upřednostňovalo jiná místa, ale záleželo také na tom, zda se jednalo o setkání literátů, výtvarníků nebo hudebníků. V. D.: Zajímavé je, a běžně se o tom neví, že hospody byly v přízemí a kavárny v prvních patrech. A tak je pochopitelné, proč se Jaroslav Hašek, přestože byl současník Franze Kafky, s ním nemohl setkat. Hašek procházel pražské pivnice v přízemí a Kafka se svými přáteli kavárny, které, jak jsem říkala, bývaly v prvním patře.
Y. D.: Tvrdívalo se v nadsázce, že v Praze bylo v době Masarykovy republiky tolik kaváren, že kdyby se mezi nimi probouraly zdi, bylo by možné souvisle procházet téměř celým pražským centrem jako jedinou kavárnou.

* Takže když se řekne kavárna a jméno umělce, které vás hned napadne?

V. D.: Unionka – V. H. Brunner, Jaroslav Hašek, František Langer apod., U Brejšků – opět Jaroslav Hašek, Zdeněk Matěj Kuděj, Národní kavárna – Vítězslav Nezval, Karel Teige, Toyen a další a další…
Y. D.: Každá kavárna měla své štamgasty, jen E. E. Kisch o sobě tvrdil, že je lokální patriot, patriot všech lokálů na světě.

* Jaké poklady člověk v knize uvidí?

V. D.: Zajímavé jsou určitě památky na stolní společnosti. Ke dvěma nejznámějším patřila tzv. Mahabarata v pivovaru u sv. Tomáše a Flekovská akademie. Obě tyto společnosti si vedly pamětní knihy, z kterých v naší knize publikujeme. Y. D.: Salóny, kavárny, stolní společnosti a hospody čtenářům představujeme z mnoha úhlů pohledů. Chtěly jsme, aby kniha byla obrazovým svědectvím o tom, jak umělci prožívali události, které mezitím odvál čas. Je tedy určitým způsobem nahlédnutím do zákulisí literárních dějin. Mottem knihy by mohl být citát, který jsme převzaly od Adolfa Hoffmeistera: „Neboť generaci netvoří nic tak doopravdy jako lokál. Lokály generací jsou nejzávažnějšími pilíři literární historie.“

Foto popis| Pracovnice Památníku písemnictví Věra Dyková (vlevo) a Yvetta Dörflová nabízejí v knize Kam se v Praze chodilo za múzami svéráznou procházku literaturou z let 1850 až 1950.
Foto autor| Foto Dorian Hanuš

http://archiv.newton.cz/pr/2009/08/05/984ef6ac332f6b199d59a6c54f9736f4.asp

kategorie: Recenze

Tento článek je recenze k produktu:

Kam se v Praze chodilo za múzami / Literární salony, kavárny, hospody a stolní společnosti

15% SLEVA

na tituly zakoupené na tomto webu

Obsah košíku

košík je prázdný

Aktuality

Časopis KNIHY

natočili autogramiádu pana Borna a pana Žáka, kteří podepisovali knížku Veselá cesta životem: www.denikknihy.cz

Recenze na knihu

Hélène Berrová: Deník

Jiří Žák a Adolf Born

31.1.2012 v podvečer v knihkupectví Academia na Václavském náměstí

podepisovali svoji knihu rozhovorů

Veselá cesta životem

v improvizované besedě odpovídá pan Born na otázky diváků (zleva: ředitel nakladatelství Pravomil Novák, dále autoři knihy Adolf Born a Jiří Žák a kmotr knihy Viktor Preiss)

role kmotra se ujal pan Preiss

Na cenu Josefa Hlávky za vědeckou literaturu za rok 2011

nominovalo nakladatelství Vyšehrad tyto tituly:

Jaroslav Rokoský: Rudolf Beran a jeho doba

Ondřej Koutek: Prokop Drtina

Helena Soukupová: Anežský klášter v Praze

Rukopisy z Nag Hammádí 3

Příběhy raně křesťanských mučedníků II

Na cenu Nejkrásnější kniha uplynulého roku jsme nominovali tyto knihy:

Přemysl Rut: Orchestrion v hlavě

Helena Soukupová: Anežský klášter v Praze

Expediční sklad

Možnost nákupu přímo ve skladu!

Sleva 20 %!

Najdete nás na adrese:

Štěrboholská 44/1307,

Praha 10

Karel Nešpor: Léčivá moc smíchu

Moderní svět a život jsou složité. Člověk se snadno dostane do nepříjemné situace. Neví si rady. To vede ke stresu. Ve stresu toho moc nevymyslí. Naštěstí existuje záchrana! Tou je hloupý úsměv!! Více na: http://www.youtube.com/watch?v=bIo3B6RhxxI
Karel Nešpor: Léčivá moc smíchu